Je pondělí krátce po poledni, náměstí je až na tři diskutující Romy liduprázdné. Když se jich ptáme, kde bydlí rodina Natálky Sivákové, jsou okamžitě v obraze. Ví to tady každý. „A co po nich zas chcete? Napsalo se o nich dost, a k čemu to bylo?“ vyprovodí nás ještě jeden z nich.

Binec dělá Rom i bílý

Malý domek, který si rodina pořídila z darů lidí, se mezi ostatními krčí pár metrů od hlavní silnice. Na schránce rukou neuměle napsáno Sivákovi. Na zvonění nikdo nereaguje. Z přilehlé uličky se vynoří pes a dá se do štěkání. Dveře se otevřou a v nich stojí pečlivě upravený mladík.

„Nikdo není doma, jeli s malou do nemocnice,“ říká. Pavel Hlub je bratrancem Anny Sivákové a občas jí hlídá další tři děti, když rodiče musí s Natálkou do ostravské fakultní nemocnice. Nejdříve mu do řeči moc není, ale pak se rozpovídá, i když celou situaci zřejmě moc neřeší.

„Jsem často ve světě, jezdím pomáhat na stavby,“ vysvětluje dvacetiletý mladík. O soudu s vítkovskými žháři však ví. „Já vůči nim nemám nějakou nenávist, a když, tak jen malou, ale doživotí bych jim dal. Aby aspoň trochu pocítili tu bolest, kterou způsobili té malé. Někteří mí příbuzní by jim dali mnohem horší tresty,“ vypráví mladík, který jako Rom příliš nevypadá.

„Můj tatínek je bílý, a tak mám víceméně klid,“ odpovídá na otázku, má-li se svou barvou pleti problémy. Uznává však, že mnozí Romové jsou nepřizpůsobiví a ostatní pak na ně mohou být právem naštvaní. „Jenže binec dělá ten i ten. Bílý i Rom. Špatné je, že se všichni hází do jednoho pytle.

To, co se stalo u nás, to by se nemělo opakovat, svět by se měl poučit,“ dodává.

Místní lidé: Krade se tu

Vracíme se na náměstí. Tři Romové ještě diskusi neskončili, ostatní, které jsme oslovili, jsou skoupí na slovo. „Jsme malé městečko, kde se každý s každým zná. Takže známé firmy, které tu dělají bordel, známe,“ odpovídá na otázku týkající se soužití s Romy jeden z mužů spěchajících náměstím. Své jméno však odmítá říci.

Stejně tak starší žena, která nakupuje v malém pekařství: „Krade se tu. A hodně. Naposledy vykradli obchod u nádraží, předtím lidem u Svatoňovic zahrádky.“ Do rozhovoru se opatrně zapojí i prodavačka: „To víte, problémy jsou, ale s většinou Romů, kteří tu žijí dlouho, jsme se už sžili.“

V tomto domku v Budišově nad Budišovkou našla rodina nový domov. (foto: Deník/Zuzana Urbánková)

Starosta: Problém? Cizí Romové

Za pravdu jejímu tvrzení nepřímo dává i budišovský starosta František Vrchovecký: „Když přichází cizí Romové, může být problém. To totiž nejsou jen oni, ale i jejich příbuzní. V Budišově žije 3200 obyvatel, z toho deset procent Romů, a naše prostředky, jak jim pomoci, jsou omezené,“ říká starosta s tím, že rodinu Sivákových přijali jako každou jinou.

„Nevím o žádných problémech s nimi,“ dodává starosta. Jemu osobně vadí snad jen to, že se o ně nepostarala domovská obec, tedy Vítkov. Úředníci Městského úřadu v Budišově vychází podle jeho slov Sivákovým vstříc, stejně jako například poštovní úřednice.

„Když lidé posílají poštou balíky s dárky nadepsané jen Natálka – Budišov, vždycky je všechny doručí.“

Vítkovští Romové: Bojíme se pomsty

Obyvatelé Vítkova, kde Sivákovi žili a kde po nich zůstalo jen prázdné místo po vypáleném domě, o soudním procesu se žháři většinou nevěděli. Výjimkou nebyla ani mladá Romka postávající v pondělí odpoledne před Jednotou na náměstí.

Na otázku, jaký trest by si žháři zasloužili, pod příslibem anonymity odpověděla: „Já vím jen jedno. Ta vypálená rodina by se měla stáhnout a moc se neukazovat. Protože kamarádi těch žhářů se jim pomstí. Může přijít další a mnohem horší útok. Toho se tady ve Vítkově už delší dobu bojí mnozí z nás.“

O soužití s bílými obyvateli Vítkova ona i další oslovení Romové tvrdí, že je víceméně bezproblémové. Prodavačka jednoho z obchodů na náměstí však inkognito tvrdí: „Zato my s Romy problémy máme. Sice jsme se s nimi už sžili a zvykli si na ně, ale mnozí z nich kradou, a na to si nezvyknete nikdy.“

Podobně hovoří i jeden z vítkovských podnikatelů. Na okraji města má dům se zahradou, a co prý nechá před domem, včetně tříděného odpadu, to do hodiny zmizí. „Dříve jsem Romy litovala, že jsou chudáci, dávala jsem i nějaké věci, ale dnes už ne. Ukradou, co vidí,“ tvrdí jeho žena.

Manželé vyprávějí i o tom, jak prý někteří místní Romové chodí Vítkovem a obhlížejí, kde se vydají za zlodějnou. „Sousedům, kteří právě staví domek, ukradli poklopy z kanalizace, v jiné čtvrti ukradli jedné staré paní sudy s pálenicí a ještě jí vykopli vstupní dveře. Pokud já nachytám zloděje na své zahradě, nebudu váhat přetáhnout ho baseballovou pálkou. To tam klidně napište,“ říká podnikatel a dodává:

„Víte, kdo ale bude ještě horší než Romové? Bílá chudina. Ta si nedokáže na úřadech vyřvat sociální dávky, a tak bude krást ještě víc.“

On, jeho žena i další oslovení Vítkované se nicméně shodují v tom, že popálená Natálka je tragédie, s níž nikdo nemůže souhlasit. A to navzdory tomu, že holčička má ve Vítkově přezdívku, kterou nelze publikovat.

„Divíte se? Lidé tady toho mají dost. Média z nich dělají hvězdy, bojíme se cokoli proti nim říci, aby nás nehonili za rasismus, cpou se jim sociální dávky, stát se o ně stará více než o bílé, a oni se jen povalují… Kde je spravedlnost? Žiju ve Vítkově dvacet let a mám Romy za sousedy, takže vím, o čem mluvím,“ řekla rozhněvaně starší žena v místní cukrárně.