Kliknutím zvětšíteKlubovny, ubytování načerno nebo muzea či sklady. Takové osudy mají dnes pevnosti a pevnůstky na Opavsku, které se budovaly v letech 1935 až 1938, tedy před více než osmdesáti lety. Mnohé z nich už dávno nepatří armádě, další se na převod do majetku historických spolků, jednotlivců nebo měst a obcí teprve chystají.
To, že jsou prakticky nezničitelné a že jsou neodmyslitelnou dominantou krajiny v pohraničí, jim však nevezme nikdo.
Prvním těžkým objektem postaveným na území Opavy (označovaným za pevnost nebo také srub) byl OP-S 10 Na křižovatce. Byl vybetonován v červnu 1937. V témže roce vznikly ještě i pevnosti OP-S 11 a OP-S 16. Z tohoto pohledu lze říci, že část opavské linie slaví osmdesáté výročí vzniku.
Jeden z objektů využívá i Středisko volného času Opava. Srub, kterému podle pamětníků chybí zvon už od války, si pronajímá od města. Slouží jako klubovna a zázemí pro vodáky. Je také příkladem toho, že z některých objektů se čas od časů „ztratí“ původní prvek, ať už proto, aby se objevil na některé z jiných pevností, nebo skončí ve sběrně.
Z tohoto bunkru zmizela před časem původní kovová mříž.
ZNÁMÁ KULTURNÍ PAMÁTKA
Nejznámějším objektem na Opavsku je milostovická pevnost s označením OP-S 25 U trigonometru. Pečuje o ni od roku 1998 Klub vojenské historie Opava v čele s Pavlem Chráskou. Členové klubu si zahráli také ve filmu Protektor. Od března 2009 je pevnost na seznamu kulturních památek.
„Dnes podle nás patří k nejlépe rekonstruovaným objektům. Ze zahraničí se nám podařilo dovézt i dělostřeleckou výzbroj, kterou jinde nenajdete,“ uvedl Pavel Chráska. Od roku 2003 do roku 2009 tu pravidelně probíhaly v září historické bojové ukázky. Nyní se konají nepravidelně.
POSTUPNĚ MĚNÍ MAJITELE
Pevnosti se také začaly rozsvěcovat v květnu na výročí osvobození a v září na výročí mobilizace. První ročník akce nazvané Světla nad bunkry poprvé proběhl v loňském roce díky nadšencům z Ostravy. V květnu se povedlo nasvítit bezmála dvě stovky bývalých bunkrů.
Ministerstvo obrany celkově eviduje a spravuje přibližně pět tisíc objektů předválečného stálého lehkého opevnění, jejichž posádku tvořilo pět až šest mužů, a 200 objektů stálého těžkého opevnění, což jsou několikapodlažní komplexy, jejichž posádku tvořily desítky a někdy i stovky vojáků.
„Ministerstvo obrany se v rámci celé ČR snaží opevnění bezúplatně převádět nebo odprodávat, neboť tato jsou pro obranu státu již nepotřebná,“ uvedl Jiří Caletka z tiskového odboru Ministerstva obrany. S opavskými pevnostmi se můžete blíže seznámit například prostřednictvím útlé brožurky Opavská nej.
Opevnění a vojenská posádka, kterou napsal Jaromír Breuer a v roce 2007 vydalo město Opava.
Život v bunkru si bezdomovci celkem pochvalovali
Bunkr s označením OP-S 17, který se nachází nad Opavou nedaleko jízdárny v Kateřinkách, byl donedávna útočištěm bezdomovců. O klid je připravilo až budování východní části severního obchvatu města. Silnice povede v blízkosti právě této části bývalého českoskoslovenského opevnění.
Lidé bez domova žili přímo uvnitř a ve venkovní stlučené boudě nacházející se u jedné ze stěn bunkru. Na takový obrázek byli Opavané zvyklí minimálně dvacet let. S místními obyvateli bylo v minulosti pořízeno hned několik rozhovorů. Z jednoho z nich, který vznikl okolo roku 2001, jsme čerpali.
Dlouhou dobu tento improvizovaný příbytek využívali i manželé Jiří a Jana. Osud si s touto dvojicí zle pohrál. Jiří pracoval na šachtě, jeho žena pak ve výpočetním středisku. Oba však později přišli nejen o práci, ale také o byt. Během krátké doby poznali, jaká je realita. Ocitli se totiž na ulici.
Manželský pár vychovával několik psů a koček, žil ze sociálních dávek i darů, které sem tam našel před bunkrem. Lidé sem nosili například brambory, cukroví a v neposlední řadě oblečení. Společně s nimi zde žil kamarád Josef, rovněž bezdomovec.
„Bunkr je dostatečně prostorný, v zimě nepromrzá a v létě je v něm příjemný chládek,“ shodla se před lety trojice jeho obyvatel, která si život ve starém opevnění nemohla vynachválit a upřednostnila ho například před ubytováním v azylovém domě.
Pro armádu jsou pevnosti nepotřebné. Postupně se jich zbavuje
Jaké panují současné majetkové poměry na bývalé pevnostní linii? Podle Jiřího Caletky z tiskového oddělení Ministerstva obrany se na severní Moravě a ve Slezsku se nachází 723 stálých lehkých opevnění (SLO – tzv. řopíky) a 67 stálých těžkých opevnění (STO – tzv. sruby), které jsou pro resort obrany trvale nepotřebné.
„V okrese Opava bylo převedeno do vlastnictví jiných právnických a fyzických osob 89 řopíků a 31 srubů,“ uvedl Jiří Caletka. V prostoru pevnostní linie ohraničené STO OP-S 6 až STO OP-S 38, tedy mezi Štítinou a Sádkem u Opavy, armáda převedla do vlastnictví jiných právnických a fyzických osob jedenáct srubů.
„Dále se v tomto prostoru nachází 74 řopíků a z tohoto počtu jich bylo do vlastnictví jiných právnických a fyzických osob převedeno 22,“ doplnil Jiří Caletka s tím, že v současné době Ministerstvo obrany pokračuje v převodu vlastnictví uvedených objektů.
„Většinou se zatím jednalo o bezúplatné převody, jen u jednoho objektu srubu v prostoru statutárního města Opavy byl převod vlastnictví realizován prodejem ve výběrovém řízení, a to pro nezájem vlastníků pozemků o převod,“ dodal mluvčí Ministerstva obrany.
Problémem při převodech však je to, že opevnění vzhledem k době výstavby a utajení nebyla většinou zanesena v katastrálních mapách a zkolaudována dle stavebního zákona. Uvedený majetek musí být tedy nejprve majetkoprávně uspořádán.
Pokud je pozemek pod objektem opevnění ve vlastnictví konkrétní osoby, je jí opevnění nabídnuto bezúplatně k převodu, a to i proto, že v rámci občanského zákoníku existuje pro vlastníka pozemku předkupní právo ke stavbě umístěné na pozemku v jeho vlastnictví. „Nabízen je také klubům vojenské historie nebo neziskovým organizacím, například k využití pro muzejní činnost,“ vysvětlil Jiří Caletka.
V případě, že vlastník pozemku nebo kluby vojenské historie a podobně zaměřené organizace neprojeví zájem o převod, jsou opevnění nabízena k odprodeji.
I opevnění by se mělo chránit
Jedním z těch, které provázejí opavské pevnosti od dětství, je i Petr Dybowicz z Opavy. Stejně jako dovede plamenně bránit přírodu, bojuje i za pevnosti.
„O pevnosti se zajímám více než pětačtyřicet let. Jako osmiletý kluk si pamatuji pevnost u vojenského splavu s označením OP-S 20. Byla jedna z mála otevřených. To byla moje první pevnost, do které jsem vstoupil se svíčkou v ruce. Hráli jsme tam i na schovávanou,“ vzpomíná Petr Dybowicz.
Od té doby jej pevnosti provázejí neustále. „Pevnostní linii kolem Opavy jsem probádal celou. Ukazoval mi ji strejda, který mi nahrazoval dědečka a učil mě mimo jiné poznávat přírodu,“ doplňuje.
S kamarády prolézali sruby i řopíky a pořádali výpravy směrem na Milostovice. „Po roce 1989 se napáchalo zvěrstvo v tom, že se pevnosti otevřely a obydleli je kromě jiného bezdomovci. Ti je osídlili, byli bráni jako hrdinové. Největší škody napáchali i různí samozvaní bunkrologové, kteří vtrhli třeba na střechu OP-S 17 nebo 18 a odházeli vrstvu hlíny, která střechu z asfaltové lepenky tepelně izolovala.“
Začaly mizet části vybavení jako mříže nebo pancéřové protiplynové dveře. „Dnes bych jako ideální řešení viděl, že by se otvory v pevnostech zavařily mřížemi, aby mohly dýchat a aby se v nich mohli volně pohybovat například netopýři nebo motýli. Úplné uzavření betonem by podle mě znamenalo smrt pevností,“ vysvětluje Petr Dybowicz.
Ideální by podle něj bylo, kdyby se o objekty staral správce, který by pevnosti zpřístupňoval. „Obávám se, aby některé pevnosti, například OP-S 17, nedopadla jako objekt č. 28, na kterém Němci testovali možnosti zničení a dnes mu chybí střílny a přezdívá se jí Skleník.
Mám totiž informace, že se jej chystají někteří bunkrologové vyrabovat,“ říká Petr Dybowicz a zároveň dodává, že pevnost OP-S 17 je patrně nejfotografovanějším objektem, který je zobrazován i na dobových pohlednicích.
Skleník. Tak se přezdívá tomuto srubu, na kterém německá armáda ověřovala zničitelnost, ale do tohoto stavu se dostal až dlouho po válce. foto: archiv Petra Dybowicze
8
Dům a zahrada
Kondice
Kafe
iReceptář
Celebrity
TN.cz
