Rodina se rozpadla, byt zůstal

S ohledem na citlivost a respektování soukromí uvádíme celé jméno pouze jedné ze zúčastněných, která za námi do redakce přišla a dala ke zveřejnění souhlas. Děj je možná trochu zašmodrchaný, nicméně stojí za to se v něm vyznat. Vše začalo v roce 1977, kdy se pan Zdeněk z Opavy rozvedl. Jeho bývalá žena se již před rozvodem odstěhovala s dětmi do jedné z vesnic poblíž Opavy. Rozvádějící se manželé se dohodli, že on bude nadále užívat družstevní byt v ulici Boženy Němcové v Opavě, ona bude bydlet u rodiny na venkově.

Chyběl podpis

Pan Zdeněk se poté v roce 1982 po čtyřleté známosti znovu oženil a se svou druhou ženou a její dcerou Šárkou dál bydlel v bytě v ulici Boženy Němcové. Roky šly a rodina si chtěla tento byt odkoupit do svého vlastnictví.

„Bytové družstvo Stavbař na Krnovské ulici nám to však nepovolilo. Důvodem byl podpis bývalé ženy mého otčíma, která se tomu bránila, i když v bytě téměř čtyřicet let nebydlela," uvádí nevlastní dcera pana Zdeňka Šárka Jolliffe, která již dvacet let žije se svým manželem v Anglii. „Rodiče tento byt chtěli ponechat mně, ať mám v Čechách domov i po jejich smrti," zdůvodňuje paní Šárka.

Kde je morální spravedlnost?

Poté, co její maminka před šesti lety zemřela, požádal otčím bytové družstvo o přepis bytu na svou nevlastní dceru. Nepochodil. Jeho první žena opět papíry nepodepsala. Když pan Zdeněk před několika dny po těžké nemoci zemřel, jeho původní rodina paní Šárce sdělila, že byt nepatří jí, ale jim. „Odlétám zpět do Anglie. Do bytu už mě nepustí, zůstaly tam všechny mé věci včetně věcí mé maminky, otčíma a mého dětského pokoje," řekla naší redakci těsně před odletem paní Šárka, která se o svého nemocného otčíma v době nemoci starala a létala z Anglie tam a zpět.

„Nejde mi o tento byt ani o peníze, jsem však šokovaná morální nespravedlností," dodává žena, která má stále české občanství a která se svůj příběh rozhodla zveřejnit k ponaučení ostatních. Současně se netají kritikou bytového družstva Stavbař, které podle jejích slov léta nezměnilo své stanovy, čímž nevinní lidé trpí. „První tatínkova žena v tom bytě desetiletí nežila, přesto bytové družstvo chce dát byt jí. Nikde ve světě by to neprošlo.Kde je spravedlnost?" ptá se paní Šárka.

Bytové družstvo: je nám líto…

Vedoucí družstva Stavbař se sídlem na Krnovské ulici v Opavě Jan Hampl však uvedl, že právně je takto vše v pořádku. „Řídíme se podle občanského zákoníku a ten říká, že pokud se jeden z manželů bytu písemně nevzdá, má na něho nárok. S tím my nic nenaděláme. Rozvedení manželé nebyli majetkoprávně vypořádaní," krčí rameny Jan Hampl s tím, že za těchto okolností bývalá manželka nárok na byt má, nevlastní dcera nikoli. Jan Hampl současně podotkl, že za svou třináctiletou praxi se setkal s třemi podobnými případy, které byly vždy pro zúčastněné velmi bolestivé a složité.

Stanovisko právníka

O právní názor jsme požádali vedoucího právníka bytového družstva Rozvoj Opava Radomíra Bokiše. Napsal nám: „Stanovy družstva na takové situace pamatují tak, že smrtí jednoho z bývalých manželů, kteří po rozvodu manželství do doby úmrtí jednoho z nich neuzavřeli dohodu, ani soud nerozhodl o zrušení společného nájmu bytu a o tom, který z nich bude byt nadále užívat jako člen družstva, zaniká společný nájem bytu i společné členství v družstvu. Nájemcem bytu a členem družstva zůstává bývalý žijící manžel.

Jinými slovy: protože bývalí manželé nevyužili žádné z těchto možností, má první žena pana Zdeňka na byt právní nárok se vším všudy. A to i přesto, že v bytě čtyřicet let vůbec nebydlela.