Proč vás zaujala právě historie?

Protože nabízí spoustu zajímavých informací. Dostal jsem se k ní díky dědečkovi, který mi už jako malému chlapečkovi četl historické knížky. Rád jsem pak navštěvoval historické památky a představoval jsem si, co se v nich kdysi dávno asi mohlo odehrávat.

V regionu jste „náplava“. Čím vás zaujala právě historie Slezska?

Po škole jsem v roce 1981 nastoupil do opavského Slezského ústavu Československé akademie věd a s působením v něm přišel i zájem o historii regionu. Skutečná historie je zajímavá vždy a historie Slezska má svá specifika. Promítají se v ní středoevropské, celostátní i regionální střety.

Z této historie zůstali nejznámějšími prajzáci a císaráci. Jak to s nimi bylo?

U nich jde o tradiční pojmenování. Bylo to takhle. Po roce 1742 se část regionu dostala do Pruského státu a to byli ti prajzáci. Druhá část zůstala habsburské monarchii s císařem a to byli zase císaráci.

Na mysli máte asi války o rakouské dědictví.

Přesně ty. Je to označení pro války o nástupnictví na trůnu habsburské monarchie a protivníky v nich byli rakouská císařovna Marie Terezie a pruský král Fridrich II.

Císařovna je prohrála a její nástupnictví bylo uznáno za cenu ztráty většiny Slezska, včetně Kladska, ve prospěch Pruska. Rakouské Slezsko zůstalo součástí habsburské monarchie a jeho novým sídlem, kam byly přeloženy významné stavovské instituce, se stala Opava.

Trocha historie nikoho nezabije. Kudy vedla hranice mezi císaráky a prajzáky?

Kolem tehdejšího toku řeky Opavy. Město s Kateřinkami obývali císaráci, ale Malé Hoštice už patřily na prajzskou stranu. Na ní byla i města Hlučín, Dolní Benešov a Kravaře.

Snášely se obě skupiny dobře nebo mezi nimi panovala rivalita?

Víte, jistá rivalita mezi nimi existovala, ale výrazná nebyla a já o žádných vážnějších neshodách v regionu nevím. Hranice byla v podstatě volná, takže se císaráci s prajzáky vzájemně kontaktovali a uzavírali spolu i pracovní a rodinné svazky.

Trochu jinak to prožívala mládež a kluci z obou stran po sobě občas házeli kameny. Nic víc.

Tohle rozdělení už podle vás skončilo nebo ještě trvá?

Nejsem si jistý, že skončilo, obě skupiny jsou rozdílné. Prajzáci bývají víc uzavření ve své komunitě, stále dbají na prvky místních specifik i kultury a mají i své nářečí.

Císaráci byli v Opavě převážně německé národnosti a jako takoví byli po válce odsunuti. Nastal příliv lidí z jiných regionů a ti měli jiné návyky i charaktery. Postupně je začlenili do opavského života. Typickým příkladem, na který si vzpomínám, může být cimbálová muzika Výhonek, která je vyloženě slovácká.

Co můžete jako historik říci o postavení Opavy?
Opava měla od roku 1742 velmi výrazné postavení se statutem zemského hlavního města. Přestože ho pak ztratila, dokázala si udržet vysoký městský kredit a zůstává historickým hlavním městem Českého Slezska.

Po roce 1945 prostě doplatila na blízkost Ostravy, která měla v té době velké politické i ekonomické zázemí. Přes to všechno si Opava dokázala udržet post statutárního města. Disponuje základním spektrem středního školství, na jejím území působí univerzita a může se chlubit dvousložkovým divadlem s dlouhou historií.

Zdeněk Jirásek

Profesor Zdeněk Jirásek se narodil 27. září 1957 v Trutnově, vystudoval filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci a podnikl desítky zahraničních studijních pobytů v zemích po celém světě. Je držitelem řady českých i mezinárodních ocenění. V letech 1986–1992 pracoval jako vědecký tajemník opavského Slezského ústavu ČSAV, působil jako děkan opavské Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity a později jako rektor Slezské univerzity. Stal se radním krajského zastupitelstva a v letech 2010 až 2014 zastával post opavského primátora. V současné době pedagogicky působí na ústavu historie a muzeologie Slezské univerzity, a s manželkou bydlí v Opavě.