Po konci v Opavě se rozhodl pro přemístění do zahraničí. Čtyři roky pracoval v Řecku, načež se loni vydal do Kolumbie, kde doposud působí jako učitel angličtiny. Opavské epizody ve svém životě přesto nelituje. „Byla to pro mě velká zkušenost, i když ne vždy úplně příjemná, protože Slezský FC procházel obrovskou krizí,“ komentoval Martin Hájek, s nímž jsme si povídali v rámci rozsáhlého rozhovoru.

Martine, kudy vlastně vedla vaše cesta do Kolumbie?

Po odchodu z Opavy jsem pracoval čtyři roky v řeckých Aténách, kde je mimochodem pro Čechy velmi snadné získat kancelářskou práci, protože tam sídlí společnosti spravující zákaznické služby. Řecko je překrásná země, ale mým dlouhodobým snem bylo podívat se do Jižní Ameriky.

Tak jsem v práci dal výpověď, dostudoval angličtinu na akademickou úroveň a prošel kurzem pro učitele, na jehož základě jsem získal certifikát CELTA platný po celém světě. Na červenec 2017 jsem si koupil jednosměrnou letenku do Kolumbie, kde se mi podařilo najít práci učitele angličtiny na soukromém institutu ve městě Manizales.

Doporučil byste Kolumbii i dalším turistům?

MARTIN HÁJEK si v Kolumbii prošel také vyhlášené malebné údolí Valle del Cocora.V první řadě bych chtěl říct, že cestování do této oblasti už dávno není něčím, co by bylo jen pro vyložené dobrodruhy. V komunitě cestovatelů má nyní Kolumbie velmi dobrou pověst jako extrémně rozmanitá země, kde najdete plno krásných míst. Jsou tu deštné pralesy, hory se zbytky ledovců, krásné pláže na pobřeží dvou oceánů, ostrovy v Karibiku a také vyprahlé pouště.

Kolumbijci jsou velmi přátelští, a tak je nyní ideální čas na návštěvu této země před nástupem masového turismu. Pokud máte alespoň základy španělštiny, tak vám tuto cestu doporučuji všemi deseti.

Jak proběhla aklimatizace na tamní podmínky?

Kromě jazyka a odlišné kultury jsem si musel přivyknout na jevy způsobené zeměpisnou polohou blízko rovníku. Slunce vychází každý den v šest ráno a zapadá v šest večer a něco jako roční období tady neexistuje. Teplota je stabilní po celý rok a jedinou změnu přináší období dešťů. Téměř všude prší často, a tak je tu krásně zeleno.

Hlavní roli tak hraje nadmořská výška, například Bogotá se nachází v 2600 metrech, což znamená věčný podzim. Nejlepší klima je ve městech s nadmořskou výškou něco nad 1500 metrů, protože v nižších polohách už potom panuje velké vedro.

Řada lidí Kolumbii vnímá jako nebezpečnou zemi. Naplňují se v reálu tyto pocity?

Představy o tom, že člověk v Kolumbii pomalu ani nemůže vyjít na ulici, jsou úplně mimo. I když je na první pohled zřejmé, že nejsem místní, moje osobní zkušenost s touto zemí je zatím velice pozitivní. Většina cizinců, se kterými jsem se bavil, je z Kolumbie také nadšená.

Kriminalita je tu určitě vyšší než v Evropě, ale nepříjemnostem se dá předcházet pomocí zdravého rozumu a cestovatelských zkušeností. Riziko existuje všude stačí se podívat na to, jak jsou turisté v Praze osvobozováni od peněz různými podvodníky.

Doplácejí tedy Kolumbijci na předsudky?

Mít předsudky je běžnou součástí života. Ne vždy můžeme mít osobní zkušenost, tak si vytváříme názor na základě filmů, seriálů a útržkových zpráv z médií. Před cestou do Jižní Ameriky jsem se byl podívat do Íránu, což je další přehnaně démonizovaná země. Realita byla taková, že jsem se tam cítil mnohem bezpečněji než v různých západních metropolích.

Když jsem tam zmínil, že mojí další zastávkou bude Kolumbie, tak jsem se od Íránců dozvěděl, že to není dobrý nápad, protože tam je hodně nebezpečno. Tomu jsem se musel smát a myslím, že to dobře dokumentuje, jak lidé žijí ve svojí názorové bublině.

Martin Hájek: Kolumbie je zemí velkých kontrastů.

Na druhou stranu Kolumbie je spjatá s pěstováním koky, výrobou kokainu či jiných drog… Není určitá démonizace přece jenom na místě?

Kolumbijci nemají radost z toho, že je jejich země stále spojována jen s tím špatným. Na mnoha místech se jim s tím daří vypořádat. Například v minulosti nechvalně proslulý Medellín je nyní moderním městem a pro mnohé vysněným bydlištěm. Jezdí tam čisté metro a do dříve problémových čtvrtí se zavedly lanovky a eskalátory, na které se chodí dívat turisté.

Město žije kulturou a na mnoha místech je k vidění vyložený luxus. Kolumbie má však stále vysokou míru sociální nerovnosti, takže o kus dál panuje reálná chudoba.

Můžeme ve spojení s Kolumbií stále ještě hovořit o guerillové válce?

Situace se extrémně zlepšila díky podepsání mírové dohody s FARC v roce 2016. Tato skupina odevzdala zbraně a přeměnila se v politickou stranu. Většina země je tak v tomto ohledu nyní bezpečná. Ozbrojený konflikt ovšem nikdy nebyl jen o guerillách, ale roli v něm hrálo mnoho různých uskupení.

Velkým problémem zůstává produkce kokainu, jehož se momentálně z Kolumbie vyváží nejvíce v historii díky vysoké poptávce v USA a západní Evropě. Jedná se o velký byznys, protože pěstování koky jednoduše vynáší více peněz než jiné plodiny.

Produkce drog samozřejmě přináší konflikty a nebezpečí, ovšem toto se odehrává v odlehlých oblastech mimo civilizaci, kam se běžný člověk nedostane.

Určitou dobu se pohybujete v kolumbijském školství. Je vyspělé anebo trpí množstvím nedostatků?

Kolumbie má velké mezery ve školství, konkrétně na veřejných základních a středních školách. Například angličtina se tam oficiálně vyučuje, ale reálná úroveň výuky je tristní.

Pokud se chcete něco naučit, musíte mít bohaté rodiče, nebo si potom v dospělosti platíte kurzy. Pozitivní je, že mnozí studenti univerzit mají velký přehled a je radost s nimi pracovat nedávno za mnou jeden z nich přišel a začal se bavil o Milanu Kunderovi.

Až nyní jsem si začal extrémně vážit toho, že jsem v Česku dostal velmi dobré vzdělání ve veřejném školství. Na mnoha místech na světě to bohužel ještě není samozřejmostí.

Vyzkoušel jste už řadu zaměstnání. Naplňuje vás to současné?

Práce ve vzdělávání mě naplňuje, protože do mladých Kolumbijců vkládám velké naděje. Mají velice progresivní názory na fungování společnosti, a tak doufám, že se v budoucnosti země dočká dalšího rozvoje. Před svou cestou jsem měl drobné obavy z konzervatizmu, ale nakonec jsem tady potkal plno volnomyšlenkářských ateistů.

Kolumbie je zkrátka země velkých kontrastů a už nyní je například v tématu manželství homosexuálních párů a adopcí dětí liberálnější než mnoho evropských států.

Vyhovuje vám tamní život?

Život v Kolumbii má svá specifika. Pracuje se tu mnoho hodin týdně za nízký plat, ovšem je to vyváženo krásnými místy a skvělými mezilidskými vztahy. Být slušný k ostatním lidem je tu standardem a přátelskost Kolumbijců mi vždy zvedne náladu. Toto má pro mě větší hodnotu než peníze, takže jsem moc rád, že jsem tuto cestu do neznáma podnikl.

V Opavě jste končil v období sestupu do nižší soutěže. Jak na období, kdy jste býval tiskovým mluvčím Slezského FC vzpomínáte?

Byla to pro mě velká zkušenost, i když ne vždy úplně příjemná, protože Slezský FC procházel obrovskou krizí. Týmu se nedařilo a plno věcí v klubu vůbec nefungovalo. Práce to byla každopádně velmi zajímavá a jsem rád, že jsem díky fotbalu poznal skvělé lidi v klubu i mezi fanoušky.

Sledujete aktuální výsledky opavského klubu?

Přes internet sleduji výsledky a čtu všechny zprávy o klubu. Ivana Kopeckého si pamatuji jako trenéra soupeře, když do Opavy přijel s Čáslaví. Působil na mě jako přísný trenér, který má autoritu, což je pro tuto roli nezbytné. Věřím, že týmu pomůže návrat na domácí stadion, kde bude pravidelně bodovat, takže by se Slezský FC mohl pohybovat v klidném středu tabulky.

Jste velký fotbalový fanda, který za zápasy v různých soutěžích cestoval po celé Evropě. Navštívil jste i nějaká utkání v Kolumbii?

Bydlím blízko stadionu klubu Once Caldas, který v roce 2004 vyhrál Copa Libertadores, tedy jihoamerickou verzi Ligy mistrů. Zápasy se mi však většinou kryjí s prací, takže na fotbal nechodím. Kvalita místní ligy je negativně ovlivněna tím, že nejlepší hráči odcházejí do zahraničí, ale fanoušci zápasy velmi prožívají. Nedávno se tu hrálo finále domácího poháru proti týmu Atlético Nacional, což znamenalo velké policejní manévry.

Prožíval se tam hodně nedávný světový šampionát?

Mistrovství světa bylo v Kolumbii velkou událostí. Kvůli časovému posunu se zápasy hrály dopoledne, ale i tak se život v zemi na dvě hodiny zastavil a všichni se dívali na fotbal.

Líbilo se mi, že i po porážce s Japonskem zůstali Kolumbijci pozitivní a věřili svému týmu. Po vítězstvích proti Polsku a Senegalu pak probíhaly divoké oslavy v ulicích. Velká škoda, že to proti Anglii nevyšlo, protože tam byla reálná šance dostat se do semifinále.

Jak dlouho se v Kolumbii plánujete zdržet? Počítáte do budoucna s návratem domů?

Určitě se chci podívat na další místa v této zemi, případně i v jiných jihoamerických státech. Další konkrétní plány ohledně vzdálené budoucnosti nemám. Nečinilo by mi problém najít si práci téměř kdekoliv na světě, takže to ani neřeším.

Česko mám rád a snažím se ho na svých cestách propagovat. Kdyby se naskytla nějaká velmi zajímavá pracovní příležitost, tak bych o ní určitě přemýšlel.