Poslední cesta se však protáhla na sedm let. Cestovatel Roman Vehovský ze Štěpánkovic projel stopem hlavně Asii, Nový Zéland a Austrálii. Z dlouhých cest se vrátil letos v červenci.

„Samotný návrat byl hodně emotivní, návrat do zaběhnutého života už byl o něco složitější,“ popsal svůj návrat domů Vehovský. „Neměl jsem zpáteční letenku, nechával jsem tomu volný průběh s tím, že člověk pozná vhodný čas k návratu,“ podotkl.

Jak dále vypráví,zajímavých kuriózních příhod bylo hodně. Každý den na něj čekalo nějaké překvapení. Během cest však narazil také na situace, kdy mu do zpěvu nebylo.

„Ve Vietnamu mě přepadl gang motorkářů. Spal jsem na výpadovce pod přístřeškem a v noci mě gang objevil. Třískali mi tyčkami do mé moskytiéry. Bylo jich hodně. Já jsem v ruce svíral pepřový sprej a zkoušel s nimi komunikovat. Snažil jsem se jim vysvětlit, že stopuji,“ vzpomíná na svůj nepříjemný zážitek Vehovský s tím, že část gangu s ním začala sympatizovat.

„Začali se pak mezi sebou hádat, nakonec se rozhodli, že mě nechají. Raději jsem se sbalil a šel pryč pro případ, že by se vrátili,“ zmínil.

Během cest se naučil vyžít s málem. Část peněz měl našetřenou, něco si přivydělal. „Když se člověk trochu uskromní, může cestovat celé roky, aniž by musel mít spoustu peněz,“ uvedl.

Jedl to, co mu tržiště dalo, navíc v jihovýchodní Asii prý bylo levné jídlo. „Myl jsem se v parcích, na pláži, případně hadicemi na zeleninu nebo na policejní stanici či u buddhistických mnichů,“ podotkl.

Budoucnost si Roman Vehovský moc neplánuje. „Chtěl bych sedm let svého života smysluplně uzavřít, a tak zkouším sepsat dohromady knihu,“ uzavřel Roman Vehovský.