Rozdělili jsme si trasy a od naší redakce Na Rybníčku vyrazili na všechny světové strany. Všichni jsme zdraví, relativně mladí a pohybliví. Přesto jsme se vrátili docela upachtění a šťastní, že jsme to přežili ve zdraví. Je to tak. Chůze zledovatělou Opavou je velmi nebezpečná výprava. Kdo za to může?

Lahůdkou je už samotná ulice Na Rybníčku. Chodník je po obou stranách až na malé výjimky ledové hrbolaté kluziště. Prokloužeme se až dolů k náměstí Republiky a pak doleva na frekventovanou Krnovskou. Zde tankodrom pro pěší pokračuje.

Zajímá nás věznice. Má uklizený chodník? Má. A vzorně. Po celé šířce a do sucha. Zde se může polámat jen skutečně nemehlo.

Zato sousedé věznice, vojáci na Jaselské, zřejmě nemají na chodníky čas. Zledovatělým chodníkem vede úzký neposypaný pás, který si okolojdoucí vyšlapali sami. Zastavujeme se před brankou, za níž čteme hrdý nápis na dveřích budovy: Ministerstvo obrany - 53. brigáda pasivních systémů a elektronického boje Opava.

Žádní vojáci vidět nejsou, natož aby uklízeli chodník. Vlastně jeden ano. Obědvá v blízké restauraci U Náhonu, kde jsme si dali horkou polévku na zahřátí.

Stejně jako u věznice působí jako malý zázrak chodník v okolí opavské polikliniky na ulici Slezského odboje. Čisté suché dlažební kostky, bezproblémový přístup ze silnice i ke vchodu do budovy. Hned naproti na Olomoucké ulici sídlí Okresní soud Opava. I zde je chodník poměrně čistý, jen na několika místech zůstal zledovatělý povrch, který by nepozornému chodci mohl podrazit nohy. Kdybychom měli známkovat jako ve škole, známka by zněla dvě minus.

Zbytek Olomoucké ulice pak připomíná něco jako krosovou dráhu. Kousek čistý a uklizený je po několika metrech střídán zmrzlou hrbolatou vrstvou, více či méně posypanou drobnou drtí.

Naše výprava pokračuje z Olomoucké ulice ulicí Husovou. Hned u budovy Střediska volného času máme na vybranou – buď hrbolatá, drtí sypaná vlnitá ledovka, nebo kousek suchého chodníku pod střechou. Pak ale nastává problém. Zase jen ledovka a to ještě z větší části nesypaná. V některých místech se krásně třpytí lesklá rovina ledového oka.

V polovině ulice přecházíme a jdeme k další veřejně přístupné instituci – budově VZP na Denisově náměstí. Čeká na nás asi metr široký čistý a nezaledovaný chodník kolem budovy. Idyla však končí ve chvíli, kdy dojdeme ke křížení Veleslavínovy a Riegrovy.. Na všechny strany je vidět zase jen hrbaté ledové cesty. Jestliže chodníku u Okresního soudu jsme dali dvě mínus, Riegrové musíme dát nejméně za čtyři.

A samotné centrum Opavy? Zledovatělé chodníky, hrboly, kusy ledu, struska a někdy písek. Například na Pekařské ulici je chodník chvílemi zledovatělý, posypaný maximálně kamínky nebo pískem. Tu a tam se najde kratší úsek, kde lidé led z chodníku odsekali. Podobně to vypadá na Hrnčířské ulici, kde až na výjimky, například před vstupy do bank, dominuje náledí.

Ostrožná ulice je na tom o poznání lépe. Lidé mají možnost využít v podstatě čistých odklizených chodníků u vstupů do obchodů. Ze strachu z padajícího sněhu a rampouchů však využívají cestu středem Ostrožné, která je bohužel opět zledovatělá. Středem Ostrožné chodí i samotní městští policisté.

Zarážející je řešení Horního náměstí, kde balancujete po zledovatělých úzkých cestičkách. Nic nepřipomíná, že jste v samotném centru Statutárního města Opavy. Výjimkou je chodník před Hláskou, který je odklizený dokonale. Alespoň úředníci se tedy nemusejí bát, že by přišli k úrazu.

Štěstí mají také zaměstnanci finančního úřadu, kde je chodník upravený tak, že po něm můžete i běhat. Odvahu a pevné nervy pak musejí mít řidiči parkující na městském parkovišti u Masařské ulice. Přestože je parkoviště placené, řidiči tam mají problém vůbec vystoupit z auta, aby neskončili obličejem na kapotě. Výjezd z parkoviště pak rázně komplikují obrovské hrboly.

Pozn. redakce: Vážení čtenáři, ve čtvrtečním vydání vám přineseme vyjádření zodpovědných a kompetentních pracovníků jednotlivých úřadů a budov, které v tomto článku zmiňujeme.