Chtějí zpět pozemek, na který nemají nárok?

Sportoviště, které se nachází v blízkosti Centra sociálních služeb (CSS) Hrabyně, slouží především postiženým. Česká provincie Řádu bratří domu Panny Marie v Jeruzalémě se však prostřednictvím žaloby u Krajského soudu v Ostravě snaží domoci vlastnictví.

Žaloba má zahrnovat podstatně více pozemků. Dva z nich se však nachází v Hrabyni. Jeden, jak už bylo zmíněno, v blízkosti objektu CSS, další pak o kousek dál v areálu zdejšího rehabilitačního ústavu, na němž je pro změnu umístěn bazén.

Už patnáctý ročník Sportovních her tělesně postižených uspořádalo Centrum sociálních služeb v Hrabyni.

Žalobce se domáhá vydání pozemků, protistrany se však brání. „Do sportoviště jsme investovali velké množství financí. Sanovala se například stávající tribuna, byly zde vybudovány venkovní toalety se sociálním zázemím a bezbariérovým přístupem, dále pak jeviště z betonu, venkovní stožáry, osvětlení a další," popisoval ředitel centra sociálních služeb a senátor Vladimír Plaček (ČSSD).

Sportovní areál slouží především handicapovaným, ale od jara do zimy je plně přístupný obyvatelům či návštěvníkům CSS i rehabilitačního ústavu. Každoročně se na něm pořádají Sportovní hry tělesně postižených nebo třeba závody v lukostřelbě. Vzhledem k tomu, že pozemek je jako sportoviště využíván dlouhodobě, byl i vyjmut ze zemědělského půdního fondu.

K výstavbě i sanaci byl vydán kolaudační souhlas a areál má splňovat všechny náležitosti dle stavebního zákona. To jsou zároveň hlavní argumenty, proč pozemek nemůže být řádu vydán. Na to mimo jiné poukazuje právník CSS Hrabyně ve vyjádření k žalobě řádu.

„Žaloba našemu centru blokuje pokračování rekonstrukce sportoviště a čerpání finančních prostředků z evropských fondů. Areál tak nemůžeme dále rozvíjet," pokračoval Vladimír Plaček s tím, že se nyní čeká na jednání soudu.

Naše redakce telefonicky oslovila zástupce zmíněného řádu a dle domluvy e-mailem poslala několik otázek, aby se k celé situaci vyjádřil. Odpovědi jsme však neobdrželi.

Převedení loutkového divadla je stále velkou neznámou

Jedním z předmětů restitučních sporů je také budova, ve které sídlí loutkové divadlo a stanice turistů a přírodovědců a využívá ji středisko volného času. Na budovu vznesla nárok Církev československá husitská, konkrétně její ústředí v Praze. Budovu však od církve v roce 1949 odkoupilo město Opava, a proto požádalo stát o vyjmutí z církevních restitucí.

Stát městu v polovině roku 2014 vyhověl. V červnu 2017 skončí církvi tříletá lhůta k tomu, aby se žalobou mohla domáhat majetku zpět.

Ilustrační foto.

„Církev staví na tom, že město nemá doklad o tom, že byl proveden převod všech peněz. Ale stejně tak nemá církev žádné doklady k tomu, že peníze nedostala," upřesnil náměstek primátora Josef Stiborský (KDU-ČSL).

K tomu, jak se církev ohledně žaloby nakonec rozhodne, se ústředí církve naší redakci nevyjádřilo. Pokud by do jejího majetku budova nakonec nepřipadla, začne město jednat o případném převedení s ministerstvem školství. Samotné budově tyto průtahy rozhodně neprospívají. Město a potažmo středisko volného času do jejích oprav nemohou investovat.

„Velkým problémem jsou stropy, střecha a fasáda," upřesnil náměstek primátora Dalibor Halátek s tím, že město provádí společně s ministerstvem školství pouze základní údržbu, aby budova nechátrala ještě více. Podle odhadů by se náklady na rekonstrukci budovy mohly vyšplhat až ke 40 milionům korun.

Kdo je kdo a co se vlastně restituuje?

Řád minoritů
Předmětem restitucí je minoritský klášter, který byl administrativně rozdělen na dvě čísla popisná. Jedna část přiléhající k Masarykově třídě byla řádu včetně pozemků vrácena v první vlně restitucí v 90. letech 20. století. Další část zahrnující Sněmovní sál a letní refektář (kdysi sídlo čítárny) a zimní refektář (gotické výstavní prostory) stále na své vrácení řádu čeká.

Řád františkánek
V první vlně restitucí jim bylo navráceno tzv. Franciscaneum neboli klášter sester na Olomoucké a Sušilově ulici.

Kongregace dcer Božské lásky
V první vlně restitucí dostala zpět budovu Mariana.

Řád dominikánek
V první vlně restitucí dostal řád zpět budovu na Rooseveltově ulici, kde nyní sídlí domov pro seniory.

Jezuité
V Opavě vlastnili budovu na Sněmovní ulici č. 2, kde se dnes nachází prodejna Tipa elektro. O objekt si již dříve neúspěšně soudili. Tzv. restituční zákon se jich teoreticky netýká.

O co by mohl žádat německý řád?

PoPokud by zákon o církevních restitucích nehovořil tak, že vrácen může být pouze majetek, který církev vlastnila k 25. únoru 1948, pak by německý řád v Opavě mohl žádat o navrácení:
>> budovy na Bezručově náměstí č. 1 sídlo Národního památkového ústavu
>> budovy Střední školy stavební na Mírové ulici
>> bývalé Heiderichovy nemocnice na rohu Ostrožné a Beethovenovy ulice; budovu ve vlastnictví státu dnes užívá Slezské zemské muzeum
>> bývalé nemocnice U Rytířů na Popské ulici, v případě, že by se navrácení majetku mohlo vztahovat i na soukromé vlastníky
>> teoreticky by mohl Německý řád žádat i o navrácení kaple svaté Alžběty na Rybím trhu včetně sousedního domu, který byl původně farou a také budovy konventu, dnes sídlo Dětského domova, a správní budovy komendy, sídlo řeznictví a pekařství.

Řád byl ale na našem území zrušen 27. února 1939, jeho majetek připadl obcím, státu nebo olomoucké arcidiecézi. Otázkou tedy je, jestli má na vrácení nárok, když právně neexistoval a k 25. únoru 1948 již majetek nevlastnil.

.

Restituce a pohled do historie

Také na Opavsku je spousta lidí zajedno v tom, že církev nemá na vrácení majetku nárok, protože jí nepatří. Pohled do historie začíná u syna Marie Terezie, císaře Josefa II., který kolem od roku 1782 začal rušit pro nepotřebnost některé katolické řády a jejich majetek buď připadl státu, nebo pokud pro něj nebylo nalezeno jiné využití, byl vrácen zpět do náboženského fondu.

V Opavě samotné se toto rušení dotklo klarisek, dnešní budova Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity na Masarykově třídě, a nebo dominikánů z části jejich bývalého kláštera je dnes Dům umění na Pekařské ulici.

Představitelé církve byli od josefínských reforem už pouze správci majetku a provozovateli. Tento stav přetrval i konec Rakousko-Uherska a dobu Československé republiky.

Katolíkům nepřál ani komunistický režim a kde mohl, tam je diskriminoval. Majetek jim však nemohl zkonfiskovat ani znárodnit, protože církev už celkem nic neměla. To jsou fakta, potvrzená i školními učebnicemi dějepisu.

Po převratu v roce 1989 se snažila něco získat a vymohla si v Praze bývalý klášter Voršilek. Na transakci tehdy málem doplatil kus budovy Národního divadla. Tehdejší vicepremiér Pavel Rychetský požadavky církve prošetřil a prohlásil, že majetek není v jejím vlastnictví. Jeho názor potvrdila i expertiza právníků.

V 90. let minulého století do současnosti proběhly hlavní dvě restituční vlny.

Petr Dušek, Milan Freiberg, Jitka Hrušková