Rodiče poslali zvídavého a bystrého chlapce do školy v Opavě s cílem, aby se naučil dobře německy. V roce 1930 přestoupil do katolického gymnázia v Hlubčicích, kde také s úspěchem složil maturitu a otevřel si tak cestu ke studiu na katolickém semináři ve Vratislavi.

Purkyňův vliv

Cyprián Lelek vždy tvrdil, že byl ovlivněn přednáškami velkého českého vědce Jana Evangelisty Purkyně. Právě Purkyně vzbudil v Lelkovi silné české národní uvědomění, takže se mladý student rázem změnil z Moravce v horlivého Čecha. Získával vřelý vztah k českému jazyku, historii národa a slovanské literatuře.

Kněžské svěcení přijal v roce 1835 v Poznani a hned se vrací do Horního Slezska. Nejprve byl kaplanem na Hlubčicku, kde při kázání používal českého jazyka, aby Moravce získal pro národní uvědomění. S vervou se začíná věnovat národopisu, podařilo se mu v krátkém čase objevit čtyřicet starých moravských a polských písní.

Cyprián Lelek, kněz, pedagog a vlastenec pochází z Dolního Benešova. Jeho rodný dům na náměstí stojí dosud. Foto: DENÍK/Martin Kůs

Slezský patriot

Po krátké přestávce v oldřišovském kostele se stal kaplanem v Hlučíně. Právě zde vytvořil většinu svých literárních děl. V roce 1844 vychází jeho první česká učebnice Slabikář a čítanka pro menší dítky. Měla postupně šest vydání a byla dlouhých třicet let jedinou českou učebnicí na Hlubčicku a Ratibořsku.

Další kniha byla vlastivědná – Opis Slézska. Vytvořil dokonce jedinečnou mapu této oblasti. Začal vydávat český časopis Holubice, což však už bylo v čase sílících germanizačních nálad, takže vyšlo jen první číslo. Tento časopis měl být součástí širšího záměru; Lelek v něm chtěl propagovat také abstinentské hnutí.

Když v roce 1843 navštívil Opavu a Hlučín národopisný sběratel František Sušil, Lelek mu předložil svou sebranou sbírku písní. Na Sušila udělal tento kaplan velký dojem, ve svých sešitech měl zapsány tři stovky písní, z nichž Sušil vybral do svého sborníku dvacet.

Lelek studoval rovněž moravskoslezské nářečí, takže se velmi sblížil s jiným slezským buditelem Vincencem Praskem.

Politická dráha

V bouřlivých čtyřicátých letech 19. století zasahuje Lelek rovněž do politiky a v tisku úporně brání češství a češtinu. Zvláště aktivní byl v roce 1848, pak ale zasáhla celou oblast cholera a Lelek, který jako kněz zaopatřoval umírající, se sám nakazil. Kvůli nemoci se nemohl zúčastnit 1. všeslovanského sjezdu v Praze.

Když se uzdravil, zapojil se opět do kampaně o zachování moravské národnosti a prosazoval zrovnoprávnění češtiny a němčiny na úřadech a před soudy. Právě v roce 1848 byl jako mluvčí takzvaných českých Moravců zvolen do pruského sněmu v Berlíně za ratibořský okres.

Když pak byl zavražděn kníže Felix Lichnovský, stal se Lelek v doplňujících volbách také poslancem frankfurtského parlamentu. V prosinci roku 1849 však byl frankfurtský sněm úředně rozpuštěn.

Nezlomný duch

Vliv Cypriána Lelka byl na Hlučínsku a Ratibořsku natolik silný, že zasáhly pruské úřady. Informovaly olomouckou konzistoř, že právě katolický kněz Lelek svými pobuřujícími projevy pomohl vyvolat nepokoje v Hlučíně a Dolním Benešově. Trest následoval bezprostředně: odbojný kaplan byl přeložen do Bavorova u Hlubčic.

Odtud byl pak přemístěn do Wodky, kde převládal německý živel, a české uvědomění zdejších Moravců bylo jen vlažné. Na této malé farnosti byl dlouho kaplanem, než se na této maličké farnosti dočkal jmenování duchovním správcem, tedy farářem.

Ale ani zde neúnavný vlastenec Lelek nezahálel. Přes protivenství nadřízených spolupracoval s Antonínem Vaškem a Janem Lepařem, kterým zasílal zprávy z pruského Slezska pro Opavský besedník a Opavský týdeník, ale také pro Národní listy a Hlasy. V opavských časopisech měl možnost anonymně kritizovat germanizační snahy pruských úřadů ve školství, církvi a u soudů.

Úzce spolupracoval také s polským národním buditelem Karlem Miarkou. Ve wodeckém kostele byly jednou za měsíc slouženy moravské mše, Lelek propagoval v kostele české a polské knihy a časopisy.

Cyprián Lelek byl posledním českým buditelem v Horním Slezsku. Zemřel v dubnu roku 1883 a je pochován poblíž wodeckého kostela. Wodka je obec ležící nedaleko hraničního přechodu v Krnově.