„Zjistila jsem, že čím jsem byla starší, tím mi šla škola lépe. Vždy jsem měla ke vzdělání pozitivní přístup, a tak jsem chtěla jít stále dál," zhodnotila Denisa svůj postoj.
Při přípravě k maturitě zjišťovala odlišnost svých názorů na knihy a češtinu ve srovnání s většinou spolužáků, a tak následující volba byla celkem logická. Podala si dvě přihlášky: na Slezskou univerzitu v Opavě a Ostravskou univerzitu v Ostravě. A v prvním případě uspěla. V současné době je studentkou prvního ročníku oboru česká literatura.
„Dnes jsem ráda, že to takhle dopadlo. Nebýt studia na Slezské, určitě bych o mnohé přišla, mimo jiné o pozici pomocné vědecké síly v Institutu tvůrčí fotografie," prozradila studentka, která podle svých slov byla k četbě vedena již od útlého dětství. Ve volném čase se mimo jiné věnuje kreativní činnosti. Nejvíce se zaměřuje na ruční práce, například ubrouskovou techniku, výrobu šperků anebo zdobených krabiček.
„Zručnost je v naší rodině u žen dědičná, na rozdíl od mužů, kteří si předávají sportovní vlohy. Po své mamce mám jak lásku ke knihám, tak k ručním pracím. Teď máme společnou i práci v knihovně v Uhlířově. Tamní starostka nás oslovila, abychom se knihovny ujaly. Mám z toho opravdu radost, protože jsem více mezi knihami, které zbožňuji," nastínila Denisa.
Kladný vztah má i k přírodě, zejména k prostředí na Moravě. Na Moravu se ráda vrací i kvůli své rodině. Její babička zde žije celý život a většinu z něj se věnuje ručnímu vyšívání krojů. „Ve vyšívání se stala babička mým vzorem. Její práce velmi obdivuji a troufám si říci, že nejsem jediná. Dokonce se díky své práci dostala do knih o moravských krojích Krása krojové výšivky v Hruškách a Lidé, kroje, tradice."
I když je teprve v prvním ročníku vysoké školy, nevyhýbá se úvahám o budoucnosti. „Prioritou je samozřejmě dokončit aktuální studium. Profesně bych ráda našla uplatnění v mediích, kde bych byla ve styku s různorodými lidmi a novými informacemi," uzavřela.
Silvie Březinská
