Dnes vám přinášíme příběh osmnáctileté Denisy Kalužové z Dolního Benešova. Maturantka z Mendelova gymnázia získala Cenu učené společnosti za svůj projekt o rakovině, je členkou mezinárodně uznávaného orchestru a byla také jednou z pěti studentů, kteří v listopadu reprezentovali Českou republiku v Indii. Nenápadná slečna má za sebou mnoho zahraničních zkušeností a říká o nich: Člověka to posouvá dopředu obrovskými skoky.

Smutné prvenství

Denisa byla ve výpravě pěti studentů do Indie jediná dívka. Proč jela právě ona? „Vypracovala jsem projekt o kolonitálním karcinomu,“ začíná vyprávět osmnáctiletá studentka, načež ji zastavujeme a prosíme o vysvětlení. O co se vlastně jedná? „Jde o to, že u nás v České republice je nejvyšší výskyt rakoviny zažívacího traktu na světě,“ vysvětluje Denisa.

„Dozvěděla jsem se o tom už na základní škole. Letos jsem ale na na semináři z biologie dostala možnost vypracovat projekt, a tak jsem se rozhodla pro tohle téma. Začala jsem pak spolupracovat s jednou genetičkou a ta mi doporučila zabývat se prevencí,“ popisuje svou práci Denisa a dodává: „Udělala jsem letáčky a zkoumala genetické dispozice pro tuhle nemoc. Genetika měteď hodně chytla.“

Největší úspěch si na Denisu počkal v Indii

S tímto projektem je Denisa velmi úspěšná. Letos v květnu získala Cenu učené společnosti, která jí byla předána v pražském Karolinu. Dalším úspěchem byla i Cena národního centra, cena za středoškolskou činnost a úspěch v Asociaci vědy a techniky pro mládež. Není pochyb o tom, že Denisa má slušně našlápnuto na vědeckou kariéru. Jeden z největších úspěchů si ale na Denisu počkal v Indii.

„V testu z fyziky, chemie a biologie jsme s Liborem Šmejkalem byli čtvrtí z osmdesáti týmů z celého světa,“ popisuje Denisa. „Všechny testy byly v angličtině, což pro nás byla nevýhoda. Indové se totiž ve škole učí od tří let, a to jak v jejich jazyce hindštině, tak i v angličtině,“ vysvětluje tamní poměry cílevědomá dívka, která chtěla zažít třetí svět na vlastní kůži.

Třetí svět na vlastní kůži

Denisa a Libor Šmejkal byli v Indii čtvrtí.Nejsilnější zkušenost? „Hrozná bída, lidé spící na ulicích, mizerná hygiena,“ říká Denisa se smutným úsměvem, ale podotýká k tomu: „Na druhou stranu jsou tam ale mnohempřátelštější lidé.“ Jak se studuje v Indii? „Je to úplně o něčem jiném,“ kroutí hlavou. „My jsme bydleli v objektu školy, která soutěž pořádala,“ popisuje Denisa. „City Motessori school je přitom zapsána v Guinnessově knize rekordů, protože je největší na světě. Má třicet dva tisíc studentů a ti tam ke studiu přistupují úplně jinak než u nás,“ říká. „Všechno si musí tvrdě vybojovat. Kdyby nedělali to, co chtějí, opravdu pořádně, neměli by šanci,“podotýká a dodává k tomu: „Nám je všechno naservírováno rovnou pod nos. Po takové zkušenosti si člověk všeho váží úplně jinak.“

Denisa nepoznala jen Indii. Se svými výsledky byla i v Belgii nebo Maďarsku. Nejen s úspěchy ve vědecké oblasti ale Denisa poznává svět za hranicemi regionu a České republiky. Každý může být úspěšný, stačí chtít „Hraju na flétnu a pikolu v Městském orchestru mládeže Dolní Benešov,“ pokračuje ve vyprávění osmnáctiletá studentka. „S orchestrem jsme už byli na několika mezinárodních festivalech, takže tu atmosféru, kde se potká spousta různých kultur, už znám. Díky tomu mám přátele z Namibie nebo Malajsie. Je to strašně obohacující,“ dodává Denisa.

Je na ní patrné, že na orchestr, ve kterém hraje, je velmi pyšná. „Městský orchestr Dolního Bešova byl už ve své kategorii absolutním vítězem Zlaté lyry. Velký podíl na tom má i dirigent Richard Novák, který sám učí hrát malé děti na hudební nástroje. To moc dirigentů nedělá,“ podotýká Denisa. Jak vidí tato cílevědomá dívka svou budoucnost? „Hlásím se na medicínu, hodně mě to zajímá a chci ve svém projektu dále pokračovat,“ říká Denisa a dodává na závěr: „Každý může udělat nějaký projekt a být úspěšný. Stačí chtít.“