Jsou to například vrazi s psychiatrickými diagnózami, sexuální devianti s opakovaně selhávající ochrannou léčbou a další vysoce nebezpeční pachatelé s duševními poruchami, kteří pro svůj psychický stav nejsou schopni běžného výkonu trestu.

Proto mají ve specializovaném ústavu léčebné, psychologické, psychiatrické a další programy, odpovídající jejich zdravotním potřebám. Denně se podrobují kontrole zdravotního stavu a dostávají předepsané léky.

Během dne se účastní komunitního sezení za přítomnosti odborníků. Využívat mohou též různé vzdělávací, naučné i zájmové aktivity, osobní volno a vycházky ve střeženém prostoru věznice. Nejdůležitější složkou jejich denního režimu jsou však nutné terapeutické činnosti, a proto s nimi pracuje terapeut, vychovatel i speciální pedagog.

Dříve bývali duševně nemocní pachatelé velmi závažných kriminálních činů umisťováni v psychiatrických léčebnách, kde byli obtížně přizpůsobiví a navíc z nich často utíkali. To byl hlavní důvod, proč ředitelé těchto léčeben po zřízení detenčních ústavů hodně dlouho marně volali.

Zákon o zabezpečovací detenci platí od ledna 2009, kdy bylo rozhodnuto o vybudování detenčních ústavů v brněnské vazební věznici a v opavské věznici.

Rekonstrukce objektu v Opavě na Krnovské ulici začala v červnu téhož roku a vyžádala si téměř 21,5 milionu korun. Škoda je však jedné věci. Prostory museli opustit mladiství odsouzení a věznice tím přišla o věhlas svého školského vzdělávacího střediska.

Po kolaudaci zůstaly prostory dlouho prázdné a vedení věznice je do příchodu prvních chovanců detenčního ústavu využívalo ke standardnímu výkonu trestu pro odsouzené muže.