„Taťkovi bych se nesvěřila s ničím, mamce ale řeknu všechno.“ Takto odpověděla žákyně prvního stupně základní školy z Karviné v průzkumu Deníku na otázku, která zjišťovala, do jaké míry jsou děti ochotny sdělit rodičům svá tajemství. Stejně jako ona by se v Moravskoslezském kraji aspoň s jedním z rodičů podělila o všechny své prožitky více než čtvrtina z dotázaných dětí ve věku 6 až 15 let. Zbytek ale ve svém nitru některé pocity a zážitky drží jako zamčené za železnou mříží.

Takřka čtvrtina ze 140 dotázaných by například nepřiznala spáchání nějaké špatnosti či krádeže. Skoro nevinně zní v tomto případě odpověď chlapce z prvního stupně havířovské základní školy, který sdělil, že někdy vezme mamce z peněženky drobné. Stejně starý kluk z Karviné naopak před rodiči tají, že začal se sprejerstvím. Kapitolou samou pro sebe jsou pro děti láska a intimnosti. Že se jim rozbuší srdce a zatají dech, když kolem nich prochází vysněný spolužák či spolužačka, to mnoho žáků nepřizná. „Nikdy bych se rodičům nesvěřila, že jsem do někoho zamilovaná. Chtěla bych to udržet v tajnosti, jak by to jen šlo,“ řekla dívka z druhého stupně jedné ostravské základky.

V krajském městě přitom bylo tajemství spojené láskou vůbec nejčastější. Jiná slečna jejího věku pak dle svých slov tají dokonce to, že už dle svých slov přišla o panenství. Velké tabu je však také přiznání se k odlišné sexuální orientaci. „Neřekla bych doma, že jsem lesbička,“ odpověděla dívka z Nového Jičína. O tom, že si dítě zapálí cigaretku, dá si s kamarády občas kapku alkoholu, či dokonce okusilo drogy, rodiče podle názorů dětí také nesmějí vědět.

Ke kouření se nějaké to dítko anonymně přiznalo téměř v každém městě kraje. Ke zkoušení marihuany či jiných drog se doznaly dvě dívky z druhého stupně. „Nikdy bych se nesvěřil s tím, že jsem se opil, a pak pozvracel,“ nastínil mimo jiné své tajemství starší žák jedné ze základních škol v Bruntále. V neposlední řadě jsou častá tajemství žáků spojená se samotnou školou. Těžko se doma ukazuje žákovská knížka, ve které razí pětka třeba z matematiky. O poznámkách za nevhodné chování ani nemluvě.

„Kdybych dostala pětku, řekla bych to doma až za týden,“ přiblížila obavy z reakce rodičů na špatnou známku malá žačka z Opavy. „Nesvěřil bych se s tím, že jsem nebyl párkrát ve škole,“ přiznal ještě ne zcela ojedinělé tajemství moravskoslezských dětí chlapec z druhého stupně jedné havířovské základní školy.

Kouzelné odpovědi aneb Nikdy bych se rodičům nesvěřil(a) s tím,

kde mám bunkr – žák 2. stupně ZŠ, Frýdek-Místek

že jsem vyhodil svačinu – žák 1. stupně ZŠ, Bruntál

že někdy lžu – žák 1. stupně ZŠ, Nový Jičín

že jsou zlí – žák 1. stupně ZŠ, Opava

že jsem buzík – žák 2. stupně ZŠ, Karviná

když se bude pořádat večírek – žákyně 1. stupně ZŠ, Havířov

že kouřím (což ne) – žákyně 2. stupně ZŠ, Ostrava