Takové dojmy musel nabýt návštěvník ze Dne otevřených dveří v Dětském domově v Melči. V budově zámku, která prošla před dvěma roky důkladnou rekonstrukcí a je kulturní památkou, bydlí celkem třiačtyřicet dětí.

Život v domově: jádrem jsou rodinky

Žijí v pěti rodinkách, kterým se dřív říkalo skupinky. V každé může být maximálně devět dětí. Ne všechny děti tu ale bydlí přes celý týden. „Máme tu slečnu, které už je čtyřiadvacet let a je tu u nás na dohodu. To znamená, že ji finančně podporujeme a ona, když nám to předem oznámí, může jet kam chce a pouštíme ji i za jejím přítelem,” vysvětluje Alena Ospalíková, která je naší průvodkyní.

V bytech jednotlivých rodinek nás provázejí samy děti. „Naše skupinka je složená z nejstarších dětí. Nemáme tu hospodyňku, takže si musíme uklízet a prát sami. O víkendech si občas odhlásíme jídlo v jídelně a společně si vaříme, “ říká šestnáctiletý Jaroslav Hladík. „Když má někdo narozeniny, tak pořádáme společné hostiny, děti za asistence tet vaří,“ doplňuje Alena Ospalíková.

Bez řádu to nejde

Jak vypadá režim v takovém dětském domově? „Budíček míváme o půl sedmé a večerku v devět, ale protože jsme nejstarší, tak nám vychovatelky tolerují televizi do půl desáté večer. O víkendech můžeme být vzhůru do jedenácti,“ vysvětluje Jarek Hladík. „Protože jsme starší, sledujeme povinně zprávy, abychom věděli, co se děje ve světě,“ dodává. Kolik vychovatelů se vlastně o děti stará. „Na každou skupinu by měli být tři vychovatelé, alespoň jeden z nich by měl být muž, ale máme tu jen tři dohromady,“ říká další z vychovatelel Liběna Švančarová.

Plány do dalšího života

A co děti samotné, jak se jim v domově líbí a jaké mají plány do budoucna? „Já bych chtěl pracovat jako mechanik silničních strojů, líbí se mi tato technika. Od září tohoto roku půjdu studovat na odborné učiliště do Havířova, už mě na školu přijali,” říká Jarek Hladík, který pochází z Orlové.

Někteří v sobě nezapřou talentované řemeslníky. „Rád pracuji se dřevem a jsem celkově takový kutil,” říká Jirka Koziel a ukazuje vlastnoručně vyrobenou židli. „Pracoval jsem na ní čtyři dny. Protože mě zajímá práce se dřevem, půjdu se od září učit na stolaře. V domově jsem už deset let,“ říká šestnáctiletý Jirka, který pochází z Třince. V domově mají i jeho papírový model Melče a vyrobil také dřevěný betlém, který věnoval své mamince.

Nuda? Co to je?

Děti z Dětského domova v Melči se rozhodně nenudí. Kluci se věnují sálové kopané, často jezdívají na šampionáty do Plzně. „Letos jsme porazili družstva z Francie a Německa,” pochlubil se Jarek Hladík. Ale sportem jejich aktivity rozhodně nekončí, věnují se keramice, aranžování, malbě a také navštěvují dramatický kroužek. Na Dni otevření dveří probíhal i křest prvního CD, které nahrály a nazpívaly děti samy.

Kmotrovství nového CD se ujal náš list. A jak vznikla nahrávka? „Napadlo mě, že nemáme vlastní hymnu, tak jsem zkusila něco složit a nakonec se to ujalo a dětem se to líbí. Hymna našeho dětského domova je na cédéčku spolu s dalšími šesti skladbami. Na klavír nás v některých písních doprovodil Dušan Urbaník z Opavy. Natáčeli jsme v úterý, takže cédéčko ještě voní novotou,” uvedla Liběna Švančarová, která v domově vede také kroužek dramatické výchovy.

Děti jedou 16. června na jarmark dětských domovů z celé Moravy. Akce se jmenuje Život rozkvétá v tvých rukou v Olomouci a organizuje ho Nadace Terezy Maxové. Děti z Melče se budou snažit probojovat do celorepublikového finále hlavně svými výrobky z keramiky „Účast na Dni otevřených dveří byla asi na stejné úrovni jako v loňském roce, kdy jsme tuto akci dělali poprvé. Zaznamenali jsme ale letos větší zájem ze strany místních obyvatel,“ uvedla ředitelka Dětského domova v Melči Jiřina Moudrová. „Myslím, že máme důvod ke spokojenosti. Program, i když byl s chybičkami, byl bezprostřední a tím měl své kouzlo,” dodala ředitelka.