Co na takový poznatek říkáte?

Jsem jím doslova šokován. Nemám však k posouzení podklady, z nichž autoři vycházeli, a tudíž se k uvedené analýze nemohu objektivně vyjádřit. Nesmírně mi ale vadí její celkové odsuzující závěry.

Považujete ústavní výchovu za vhodnou?

Neznám jediného ředitele dětského domova, který by preferoval ústavní výchovu před rodinnou. Ovšem tam, kde jakákoliv jiná selhala, už jiná než ústavní nezbývá. Každý člověk možná nepochopí, že je to v dané situaci jediné rozumné řešení. Alespoň do doby, než bude realizován jiný a propracovanější systém náhradní rodinné výchovy, oproštěný od nahodilostí, emocí a impulzivních nebo líbivých rozhodnutí zodpovědných osob.

Lidé vnímají dětské zařízení možná trochu zkresleně.

Přesně tak. Domnívají se, že v nich děti žijí ve skromných podmínkách s přísným ústavním režimem, a zapomínají, že žijeme v 21. století. Opak je pravdou.

Co pro změnu názoru děláte?

Jednou čtvrtletně pořádáme pro Rodinnou a manželskou poradnu v Opavě přímo v dětském domově přednášku pro osoby vhodné stát se osvojiteli nebo pěstouny dětí. Tito zájemci pokaždé odcházejí s pozitivními dojmy a netají se uznáním, jak vysoce odborně a zároveň v rodinném duchu u nás k dětem přistupujeme. Udivuje je estetické prostředí a někdy až komfortní vybavení, ve kterém děti vyrůstají.

Máte na bývalé chovance a jejich další osud zpětnou vazbu?

Samozřejmě. Naši pedagogičtí, správní a provozní pracovníci mají k dětem moc hezký a lidský přístup, za což si jich velmi vážím. Je naprosto přirozené, že se mnozí s bývalými dětmi stýkají. Vzájemně se navštěvují a občas bývají zváni třeba i na svatbu některého ze svých dřívějších svěřenců. Za poslední tři roky máme o většině našich dětí přehled. Z vlastní analýzy, kterou jsme provedli, vyplývá, že přibližně 70 procent dětí žije po návratu z ústavní výchovy spořádaným životem.

Takže z vašich dětí kriminálníci nerostou?

Musíme si uvědomit, z jakého prostředí a z jakých rodin se k nám děti dostávají. Převážně bývají z rozvrácených rodin, jejich rodiče dlouhodobě nepracují, jsou na sociálních dávkách a problémy řešívají alkoholem. Pochopitelně se občas někteří mladiství po opuštění dětského domova do rozporu se zákonem dostávají. Nahrává tomu vliv závadového prostředí, daná genetika dítěte a často i jeho umístění do dětského domova ve starším věku. Některé děti mívaly výchovné problémy už doma ve své biologické rodině.

Souhlasíte s názorem, že ústavní děti nejsou na život připravené?

Za jiné dětské domovy pochopitelně hovořit nemohu, ale za opavský rozhodně nesouhlasím. U nás jsou děti připravovány na samostatný život v podstatě každodenně. Podle tak zvaného Programu rozvoje osobnosti dítěte je pedagogičtí pracovníci vedou stejnými činnostmi jako v běžné rodině. Současně je připravují na samostatný život po odchodu z dětského domova ve smyslu provozu a údržby domácnosti, samostatného vaření a zvládání dalších povinností. Během víkendů si děti ve svých rodinných skupinách pod vedením vychovatelů, (tet a strejdů), úplně samy vaří, perou si drobné prádlo a pracují na zahradě i ve skleníku.

No dobře, ale běžný život není jen o práci.

I v dalších činnostech drží naše děti krok se svými vrstevníky venku a ovládají internet i mailovou poštu. Před odchodem z domova může řada z nich žít volněji jen s mírným dohledem v tak zvaném startovacím bytě. Je přímo v areálu domova a děti si v něm zvykají na samostatnost. Některé se přizpůsobí rychleji a jiné pomaleji, ale takové rozdíly patří k běžnému lidskému projevu.

Jak vám pomáhá stát nebo organizace?

Naše děti se zúčastňují projektu Vzdělávací program pro mladistvé, vracející se z ústavní výchovy, který pro chlapce pořádá Středisko náhradní rodinné péče a Vysoká škola ekonomická v Praze. Dívkám je určen podobný program, připravený A Clubem Krnov. Je to několik víkendových pobytů, ve kterých odborníci ze státní a sociální správy účastníky připravují na životní situace, které by je po odchodu z dětského domova mohly zaskočit. Na samostatnost po dosažení plnoletosti přispívá některým dětem od patnácti let také Nadace manželů Livie a Václava Klausových formou Startovného do života. Šetří pro ně peníze, které budou moci po odchodu z dětského domova použít na bydlení, na další studium nebo k vybavení domácnosti.

S čím mohou vaše děti po dosažení zletilosti počítat?

Na tento životní mezník našich chovanců upozorňujeme sociální pracovníky příslušného oddělení právní ochrany dětí nejméně půl roku před dovršením osmnácti let a poskytujeme jim o dítěti všechny důležité informace. Možnosti jeho seberealizace s ním pak tito pracovníci osobně projednávají při pravidelných návštěvách. Někdy se stává, že dítě nabízenou pomoc odmítne a vrací se do své původní rodiny.

Jak jsou tyto „dospělé“ děti při odchodu zabezpečeny?

Dostávají věcnou pomoc až do částky 15.000 korun a o formě mohou samy rozhodnout. Buď zvolí rovnou peníze, nebo dají přednost materiálnímu vybavení do domácnosti. Rozhodně proto nemohu souhlasit s názorem, že děti po odchodu z dětského domova zůstávají bezprizorné a bez pomoci. Možnosti ubytování jim ještě před odchodem nabízejí sociální odbory z místa jejich trvalého bydliště a kurátoři jim zase pomáhají najít práci. Naše zařízení disponuje zásluhou Moravskoslezského kraje jako zřizovatele vlastním startovacím bytem, který mohou po ukončení ústavní výchovy využívat naši zletilí svěřenci nejenom z Opavska.

Mezi vašimi dětmi určitě nejsou jen andílci.

Stejně jako rodiče i my máme problémové jedince. Když se osobní pohovory minou účinkem, dochází ke snížení kapesného, k omezení vycházek nebo k zákazu účasti na atraktivních akcích. Pokud je dítě pro okolí skutečně závadové, odchází do Diagnostického ústavu pro děti nebo pro mládež v Bohumíně nebo v Ostravě. Tamní odborníci pak rozhodnou, jestli se k nám vrátí, nebo jestli bude přemístěno do výchovného ústavu nebo do příslušného zdravotnického zařízení.