„Diskutovalo se o problému, který trápí řadu Hlučíňanů, a který označili na veřejném fóru v roce 2009 jako druhý nejpalčivější ve městě - bezohledné chování majitelů psů, kteří nechávají své miláčky pobíhat volně bez vodítek a neuklízí po nich exkrementy,“ popsala probíraná témata mluvčí hlučínské radnice Lada Dobrovolná.

Na besedě, která byla snímána místní televizí, se hovořilo dále o tom, jak psa zaevidovat, jaká je výše poplatku a kdo od nich může být osvobozen či o organizacích, které se zabývají kynologickým výcvikem.

Zvěrolékař Petr Gajdošík také pohovořil o nutnosti očkování a dalších veterinárních opatřeních, vedoucí strážník městské policie Luděk Olšovský pak o sankcích, které hrozí majitelům psů při porušování zákonů a obecně závazné vyhlášky.

Město Hlučín má v současné době v evidenci celkem 1545 psů. Na poplatcích ročně vybere zhruba 345 tisíc korun, výdaje ale tyto příjmy značně převyšují. Financuje totiž nejen projekt EKO-PACK – tj. stojany na sáčky na psí exkrementy a doplňování těchto sáčků, ale také provoz záchytné stanice v Hlučíně či pobyt psů v Útulku v Opavě.

Další náklady se vztahují také na práci městské policie, která provádí odchyt psů a kontroluje dodržování vyhlášky a na úklid města, kde se samozřejmě uklízí i psí exkrementy.

Martin Kůs

Glosa Zuzany Urbánkové: O alících s blechou v kožichu

Mít psa v v bytě, zvláště pak psa velkého, považuji ze jistou dávku bezohlednosti člověka vůči zvířeti. A vůbec nezáleží na tom, zdamáty nejvýživnější a nejdražší granule, po nichž zcela jistě nedostane vyrážku, zda ho pravidelně češete, oblékáte do bizarních oblečků, necháváte ho spát v posteli a návštěvám skákat po zádech, protože to je miláček, který může úplně všechno na světě.

Lidově se tomu říká láska opičí. Což je láska taková, skrze níž uspokojujete pouze své potřeby, nikoli potřeby toho chudáka, na kterého je zaměřena.

Jsme ochotni odkývat otřepanou formulku o tom, že přepych člověka šťastným nečiní. Natož pak psa zavřeného v bytě. Oč lépe se mají venkovští alíci s nějakou tou blechou v kožichu a svobodou v zádech.

Jak by jim asi ti přetučnělí, dýchaviční městští psové záviděli, kdyby věděli, jak nefalšovaný psí život vedou. O psech a lidech ve městě se toto úterý hovořilo, jak píšeme na této straně, na besedě v Hlučíně, třebaže z jiného úhlu pohledu.

Tuto glosu však prosím berte jako projev lítosti nad zvířaty, z nichž jsme si udělali nešťastné a na nás závislé hračky.