V současné době eviduje dobrovolnické centrum Opava ve společnosti Elim necelou stovku dobrovolníků.

„Pracují u nás nejen lidé z našeho okresu, ale také zájemci z širokého okolí. Je sice pravdou, že převažují zájemci z Opavy, ale rozhodně přijímáme i dobrovolníky z okolí," říká Jarka Pirunčíková, která společně se svou kolegyní Ivanou Kramnou dohlíží také na přijímání nových dobrovolníků.

„Zrovna dnes by k nám mělo přijít několik zájemců kvůli psychologickým testům. Většinou se jedná o studenty, ale výjimkou nejsou ani maminky na mateřské dovolené, a dokonce i starší lidé nám chodí pomáhat," prozradila Pirunčíková, která v dobrovolnickém centru pracuje již tři roky.

Motivace k tomu stát se dobrovolníkem je podle Jarky Pirunčíkové různá a každý si může najít tu svou: „Pro někoho je příjemné, že pozná nové lidi a získá nové zážitky. Někteří to berou jako přípravu pro své zaměstnání a také k nám přicházejí lidé, kteří si v práci se seniory vynahrazují to, že již vlastní prarodiče nemají a nemohou ani naslouchat jejich radám."

Mezi dobrovolníky, kteří si vyzkoušeli, jaké to je pomáhat zcela neznámým lidem, patří také Ondřej Smolen, kterého práce v dobrovolnickém centru baví.

„Možná to zní jako klišé, ale opravdu platí, že mi tahle práce dává především dobrý pocit. Ty zkušenosti jsou k nezaplacení a poznal jsem taky spoustu lidí, které již považuji za své přátele," vypráví dvaadvacetiletý dobrovolník, který často navštěvuje chráněné bydlení v Kylešovicích.

A právě práce s mentálně postiženými ho velice překvapila. Sám nevěřil tomu, jak rychle si s handicapovanými vybuduje přátelský vztah.

Petr Večeřa