První ze dvou objektů je od začátku září zrekonstruován a zkolaudován, takže může bez problémů začít přijímat odsouzence, kteří do něj patří. Jsou to duševně nemocní pachatelé vysoce nebezpečné trestné činnosti s uloženým ochranným opatřením pro poruchy osobnosti, pro závislosti nebo pro sexuální deviaci.

Až dosud je soudy posílají do psychiatrických léčeben, které však na ně jako zdravotnická zařízení nejsou vybavené. Detenční ústav naopak splňuje všechny požadavky na odbornou péči i dokonalou ostrahu.

„Dva takoví odsouzení jsou umístěni v brněnském detenčním ústavu. Nechceme, aby náš upravený, prostor zůstal nevyužitý a proto jsme v něm dočasně umístili odsouzené muže, kteří si odpykávají běžné tresty,“ říká mluvčí opavské věznice Dagmar Slaná.

Rekonstrukce druhého objektu už začala a s ukončením je počítáno v závěru listopadu. Záměr s vybudováním detenčních ústavů by už mohl bez problémů fungovat, kdyby mu nohy stále nepodrážela legislativa. Její současný stav, kdy pravá ruka neví, co dělá levá, překvapí málokoho.

Asociace psychiatrických léčeben neustále vyvíjí nápravné kroky směrem ke zřizovateli, soudům i ombudsmanovi, ale dosud bez efektu a varování odborníků jsou jen voláním žíznivého na poušti. V opavské psychiatrické léčebně pobývá vzdor existenci detenčního ústavu stále minimálně šest až osm pacientů, kteří dokonale splňují požadavky na detenční pobyt.

Ústavní léčbu mají soudem nařízenu, ale tím to v podstatě začíná i končí. V psychiatrické léčebně se u nich však míjí účinkem, protože tito „pacienti“ neberou léčení ani zdravotníky vážně. „Zlé je i to, že nejsme ani schopni ochránit před nimi veřejnost.

Někteří z nich přitom mohou být velmi nebezpeční, protože už například vraždili. Pokud by chtěli utéci, těžko jim v tom někdo zabrání. Podle kanceláře ombudsmana totiž nemáme právo omezovat je dlouhodobě na uzavřených odděleních,“ vysvětluje ředitel opavské léčebny Ivan Drábek.