Jedna část budovy sloužila jako domov pro staré lidi, o které se staraly řádové sestry, a druhá část bývala využívaná jako dívčí internát. V době první světové války objekt aktuálně přeměnili na nemocnici, od roku 1918 v ní byl domov důchodců a pak ústav pro duševně postižené děti.

V 60. letech 20. století byl domov důchodců zrušen a z komplexu se stal sociální ústav pro mentálně postižené děti, který pod názvem Marianum plní daný účel i v současnosti. Duševně nemocní mladí klienti v něm v rámci svých možností rozvíjejí rozumové i praktické schopnosti.

Dvoupatrová dvoukřídlová budova s kaplí bazilikálního typu se vyznačuje tvaroslovím z různých slohových období, zejména ze slohu románského a v detailu i z gotiky. Interiér kaple byl v letech 1923 - 1930 vymalován v beuronském stylu benediktinským mnichem Antonínem Vrbíkem.