Tímto místem je Dům sv. Cyrila a Metoděje pro zrakově postižené v Opavě–Vlaštovičkách. Budova bývalého kláštera tvoří dominantu celé vesnice. Ruch města tu nedoléhá, a proto je tu příjemný klid a ticho. Místo jako stvořené pro relaxaci.

Vítá nás vstřícná paní vedoucí, která nás s úsměvem seznamuje s tímto zvláštním světem. Jak zjišťujeme v průběhu návštěvy, tak tento úsměv ji provází po celý den. Když nás vede na vstupní chodbu, kde má v úmyslu ukázat nám fotografie z rekonstrukce, potkáváme prvního se zdejších obyvatel.

Bydlí tu již několik let, a tak nás zajímá, jak se mu tady líbí. Zasměje se a odvětí, že za poslední roky se to o mnoho zlepšilo. Pokračujeme tedy dále. Prohlížíme si speciálně upravené počítače pro nevidomé. Klávesy jsou zvětšeny a celá klávesnice rozšířena o Braillovu abecedu.

Nyní nás čeká místní dílna, kde se mohou někteří z hendikepovaných lidí zapojit do výroby keramiky nebo tkát na stavu. Zkoumáme výsledky jejich práce. Musíme uznale pokývat hlavou nad jejich umem, jde vskutku o kvalitní věci. Zdejší vedoucí na své pracovníky nedá dopustit a posteskne si jen nad jedním. Je totiž údajně problém vyrobené věci prodat. Potřebovali by stálé odběratele.

Přesouváme se do jídelny, kde si zkoušíme, alespoň na chvíli, jaké to je ztratit zrak. Na oči dostáváme klapky a do ruky slepeckou hůl. Máme strach udělat pár kroků a každý z nich si pečlivě rozvažujeme. Přijímáme pokyny, jak se pohybovat, avšak není vůbec jednoduché je dodržovat.

Konečně je po všem a můžeme se navrátit zpět do světa vidoucích. Naučit své klienty orientovat se v prostoru a bez potíží zvládat běžné denní úkony, to je vlastně cílem a hlavní náplní tohoto domu na půli cesty. Pro ty, kteří přišli o zrak, je tak Důmsv. Cyrila a Metoděje jednou z mála opor v jejich životě.

Tomáš Pustka, Marek Strmiska