Ve své bohaté historii již několikátou. Naposledy to bylo 70. letech minulého století, kdy se realizací projektu architektů Stoklasy a Plavce definitivně z bývalého dominikánského kláštera stal dnešní Dům umění.

Základní principy v současnosti plánované rekonstrukce nejsou dnes žádným tajemstvím. Už proto, že iniciátor akce, Opavská kulturní organizace, jedná o větších celcích i detailech nejen s architekty, ale i všemi těmi, kdo k tomu má co říci.

Rekonstrukce se dotkne celého areálu

S plány rekonstrukce Domu umění se opavská veřejnost mohla poprvé seznámit již při jejím představení architekty Danielem Špičkou a Mikulášem Hulcem v září 2008. Plány Opavské kulturní organizace (dále OKO) týkající se Domu umění také prezentoval v krátké přednášce na nedávné prezentaci archeologických nálezů historik a kurátor této organizace Michal Petr.

Ten upozornil, že se stále jedná o otevřený architektonický projekt, který je nadále předmětem různých jednání a připomínkování. To hlavně ze strany odborníků na památkovou péči. Proto i promítnuté vizualizace kanceláře Hulec a Špička ještě nemusí odpovídat tomu, jak nakonec bude Dům umění vypadat.

„Už v první vlně jsme byli požádáni o konzultaci a některé naše připomínky již byly do projektu zakomponovány. Národní památkový ústav v zásadě nemá s rekonstrukcí problém. Je však stále několik momentů, které jsou z našeho pohledu problematické a měly by být řešeny jinak,“ potvrdil, že některá jednání už proběhla, Václav Hájek z Národního památkového ústavu v Opavě.

Rekonstrukce se dotkne jak části Domu umění, kde probíhají výstavy a další akce, tak zde sídlící základní umělecké školy.

Nová vstupní část

Rekonstrukce se dotkne hlavně nejviditelnější části celé operace – nová vstupní části. Jak je na vizualizaci vidět, na místě bývalého západního klášterního křídla a pozdějšího, dnes už strženého bytového domu, vyroste kompletní vstupní hala a z ní prosklený výtah pro hendikepované žáky a občany.

Přístavba by však měla umožnit zachování odkrytých historických zděných konstrukcí. Její vzhled a struktura pak bude odpovídat modernímu pojetí, snad jen chybějící okna v průčelí mohou být důvodem rozpaků. Snad proto bude uděláno prosklení shora, a tak tma uvnitř určitě nebude.

Ostatně na vozíčkáře je pamatováno v celém Domě umění. Právě kvůli nim se změní i vstup do restaurace U Přemka. Jenže to je jedno z míst, které je někomu trnem v oku. Pod současným oknem z křížové chodby do restaurace, které by se mělo stát dveřmi, je jedno z nejcennějších míst.

Asi metr pod úrovní podlahy je zde totiž středověké okno, které mělo po rekonstrukci v minulém století ukázat prosklení v podlaze. Místo toho jsou zde dvě fošny a jen několik jedinců tuší, co je pod nimi.

Také prostory restaurace U Přemka dojdou změn. Protože restaurace má své zázemí ve sklepě, vybuduje se zde nový vstup do sklepů. Ten naváže na současné schodiště, ale vyžádá si nový průraz historickou zdí v místech hned za současným vchodem, který tak pozbude své funkce.

I zahrádka u této restaurace dojde určitých změn. Především bude zastřešena, což sice podle ochranářů není ideální, ale alespoň snesitelná varianta. A hned jsme u dalšího problému. Nový průraz, který povede hosty restaurace na toalety do podzemí, nenávratně zničí jedno z renesančních oken ve vnější zdi východního křídla.

Z pohledu stavebního je to sice nejrozumnější cesta, jak se dostat dolů, protože je zde silná kamenná zeď hodně zeslabená, ale z pohledu ochrany historických památek už tak veselo není. Pro oba subjekty pak určité komplikace přinese to, že objekt bude rok staveništěm a to jejich provoz přeruší.

Z hrobky kotelna, z kotelny šatna

Další podobný průraz historickou zdí má být z presbytáře kostela sv. Václava dolů do dnešní kotelny. Ta by měla být přestěhována a místo ní vzniknou šatny pro vystupující. Stejně tak zde vyroste nové hygienické zázemí a sociální zařízení.

A to je jeden z problematických bodů z pohledu Národního památkového úřadu (NPU).

„Nelíbí se nám, že zde, v prostoru bývalé hrobky, má být umístěno sociální zařízení a šatny pro účinkující. To proto, že se nově proraženým otvorem pro schodiště neodvratně zničí jedna z nejstarších částí celého komplexu,“ rozporuje záměr Václav Hájek z NPU v Opavě.

Jak bylo uvedeno, od rekonstrukce ze 70. let minulého století je zde v suterénu kotelna. Tím byla tehdy necitlivě zničena pieta těchto prostor. V této části pod bývalou kaplí sv. Kříže, také nazývané Moravská kaple, se totiž nacházela hrobka Jana st. Vojska z Bogdunčovic, jednoho z významných mecenášů kláštera.

Už ve druhé polovině minulého století tyto prostory odkryla a zvětšila Vlasta Šikulová během dlouholeté archeologické snahy o kompletní průzkum areálu. Nalezla zde pozůstatky zesnulých. Po rekonstrukci se ale tento prostor stal dnešní plynovou kotelnou. Přesto by památkáři rádi zachovali areál a jeho součásti co nejpodobnější původnímu klášteru.

Rajskou zahradu zakryje střecha

Patrně nejrazantnější vnitřní úprava se bude týkat bývalé rajské zahrady, dnes všeobecně zvané atrium. Do původního stavu se dostane jen zdánlivě. Kdysi totiž byl tento prostor otevřený. To proto, že zde mniši po práci hledali klid a rozjímání.

Byl plně a volně přístupný z křížové chodby, která je kolem dokola a sloužila jako hlavní komunikační tepna kláštera spojující jeho jednotlivé části.

Až zmiňovaná rekonstrukce v sedmdesátých letech zahradu uzavřela do hliníku a skla, tak, jak je dodnes. Nový návrh chce zahradu znovu otevřít po stranách, ale hlavně zastřešit ve výšce 1. patra.

„Od začátku nesouhlasíme se zastřešením rajského dvora. Podle nás to narušuje klasické klášterní rozvržení areálu a dvůr, jako otevřený prostor, tím zanikne. Navíc projekt nerespektuje ani žádnou z původních poloh podlahy, ať už tu gotickou, nebo tu barokní,“ říká na téma atria Václav Hájek.

Podle návrhu také dojde k likvidaci barokních dveří, kterými se sem vchází dnes. Z jiného úhlu pohledu vše vidí ředitelka OKA Irena Šindlerová: „Jsem přesvědčena, že zastřešení bude kvalitní jak architektonickým, tak technickým řešením. Z pohledu galerie výtvarných umění, kterou Dům umění především je, to bude mít velký přínos.

Prostor zahrady není v současné době nijak využíván a takto vznikne další prostor nejen pro vystavování, ale i propojující kostel sv. Václava s galerií.“

Ke klášteru neodmyslitelně patří kostel. Ten je i dnes nedílnou součástí Domu umění a patří mezi akusticky nejvyhledávanější interiéry Opavy. I jemu se bude rekonstrukce věnovat, i když nepřímo. Řemeslníci se totiž zaměří na oprava kaple sv. Dominika a restaurování fresek v kapli.

Kdy a za kolik?

Rekonstrukce Domu umění by měla začít už v lednu příštího roku. Znovuotevření je naplánováno na únor roku 2011, tedy rok a měsíc poté. „Celá akce by podle předběžných odhadů měla vyjít na 105 milionů korun. Zdůrazňuji, že se jedná o předběžný odhad.

Skutečné náklady a také realizátor celé akce bude jasný až po ukončení výběrového řízení, které takové rozsáhlé akci samozřejmě předchází,“ říká Irena Šindlerová. Celá akce pak bude financována z Integrovaného plánu rozvoje města, tedy z fondů EU.

Mělo by touto cestou získat až 92 procent potřebných prostředků.

Zlomové roky dominikánského kláštera

1291 - Založení kláštera opavským vévodou Mikulášem.
1338 - Dostavba a vysvěcení dnešního kostela sv. Václava.
1406 - Kompletní dostavba křížové chodby.
1536 - Při velkém moru zemřeli všichni mniši a klášter zůstal pustý.

1551 - Klášter při velkém požáru Opavy vyhořel – následná renesanční přestavba.
1723 - Barokní přestavba a rozšíření konventu Janem Jiřím Hausruckerem a Josefem Reithem.
1763 - Oprava budov kláštera po požáru roku 1758.
1786 - Zrušení kláštera Josefem II. Ze severní a východního křídla se stává škola, ze západního bytový dům.

1788 - Byl celý klášterní komplex přidělen vojsku a kostel se stal skladištěm mouky a obilí.
1824 - Zbourána renesanční klášterní věž, stojící v dnešní Pekařské ulici.
1949 - Demolice západního křídla (místo dnešních archeologických průzkumů).
1953 - Poválečné snahy o opravení kláštera definitivně vzaly za své, když se kostel stal skladem kulis a nábytku.

1965 - Byl zahájen dosud největší výzkum v prostorách bývalého kláštera pod vedením Vlasty Šikulové. Ten pokračoval v různých etapách až do osmdesátých let minulého století.
1967 - Byl vydán demoliční výměr na dominikánský klášter. Zásluhou tehdejšího ředitele archivu Václava Štěpána a architekta Leopolda Plavce byl tento objekt zachráněn.
1974 - Dokončena celková rekonstrukce areálu naDům umění a restauraci podle projektu architektů Stoklasy a Plavce.
2005 - Zahájeny dílčí rekonstrukce a konzervace, částečně opraveny fresky v kostele sv. Václava.

2008 - Dům umění se dostává do správy Opavské kulturní organizace (OKO). Ta zde provádí částečnou modernizaci výstavní části.
2011 - Plánované dokončení komplexní rekonstrukce a dostavby vstupního průčelí na místě bývalého západního křídla.