„Jeli jsme z Opavy čtyři. Po celodenní cestě jsme před půlnocí dorazili na zapadlou chatu v lese, kde na nás čekalo přibližně čtyřicet dalších lidí,“ popisuje Zdeněk Frélich svůj příjezd do NP Šumava.

Po nutné poradě všechny nováčky čekalo proškolení, přičemž byl zdůrazněn princip nenásilí. „O půl jedné v noci jsme šli spát, abychom ve čtvrt na čtyři za hluboké tmy vstávali a vyrazili na místo, kde jsme museli být dříve než dřevorubci a policie,“ pokračuje Frélich.

Cíle blokády byly aktivistům jasné. Zejména upozornit na nelegální těžbu, neboť ta nebyla řediteli parku Stráskému údajně úplně povolena. Dále na to, že je v tomto místě kácení kontraproduktivní a že vedení parku řeší věc silou. „Samotná blokáda spočívá v tom, že se pohybujete v blízkosti dřevorubců. Ti mají povinnost nekácet, pokud jsou nablízku lidé. To však často nedodržovali,“ sděluje Frélich.

Při kácení dále asistovala policie a stráž NP Šumava, která účastníky blokády od vstupu do prostoru těžby odrazovala. „Pokud někdo neuposlechl, byl vyvlečen policií, případně odvážen pryč,“ říká Frélich. Tímto způsobem se dařilo blokádníkům těžbu napadených stromů účinně zpomalovat, nikoli však zcela zastavit.

„Překvapilo mě, že lidé, které jsem potkal na blokádě, jsou převážně hotoví vysokoškoláci nebo studenti vysokých škol,“ odpovídá Zdeněk Frélich na otázku, zda byli aktivisté fanatičtí tak, jak to bylo prezentováno v médiích. „Potkal jsem tam vzdělané lidi, kteří přemýšlejí o důvodech, dokážou si vytvořit vlastní názor a argumentovat,“ dodává Frélich.

Co se týká policie, tak se Opavan s žádným projevem nekorektního chování nesetkal. „Avšak z vyprávění dalších zúčastněných vím, že někteří policisté občas neváhali používat bolestivé chvaty, škrcení, vyhrožování,“ dodává Frélich.

Andrea Jarošová