Vrtulník české armády, kolona automobilů, zpívající žáci základní školy. Takový byl včera začátek návštěvy prezidenta České republiky Václava Klause v Hrabyni. Přijel se zde poklonit památce významného národohospodáře a ekonoma Karla Engliše. „Přišla jsem sem kvůli oběma, kvůli Karlu Englišovi i kvůli Václavu Klausovi. Karla Engliše si pamatuji. Nosila jsem mu noviny, vždycky jsem dostala nějakou odměnu. Byl to moc hodný člověk,“ uvedla Ludmila Matušinská z Hrabyně. „Já Karla Engliše taky znám, moc o něm sice nevím, ale byl to můj prapraprastrýc,“ řekla jedna z krojovaných dívek Natálie Česláková z Budišovic, která spolu s ostatními Klause vítala.

Obec na svého slavného rodáka, který stál například v čele ministerstva financí, byl prvním rektorem Masarykovy univerzity a později také rektorem Karlovy univerzity, nezapomíná. „Karel Engliš bezesporu patří k našim nejvýznamnějším rodákům,“ uvedla starostka Hrabyně Zdeňka Jordánová. K jeho velkým obdivovatelům patří i Václav Klaus. „Karel Engliš byl mimořádnou osobností našich ekonomických a politických dějin. Uděluje se Cena Karla Engliše, existuje Vysoká škola Karla Engliše, nadační fond. Těžko bychom hledali jinou osobnost, s jejímž jménem je spojeno tolik významných institucí,“ uvedl prezident. „Já sám jsem také nositelem Ceny Karla Engliše, takže svým způsobem cítím spojení s touto osobností a také s tímto místem,“ dodal.

Karel Engliš, jeden z tvůrců ekonomického úspěchu první republiky, se stal po Únoru 1948 komunistické moci nepohodlný. Byl nucen se vystěhovat mimo Prahu a vzdát se veškerých svých funkcí. Nakonec mu bylo umožněno dožít ve své rodné obci. „Za komunistů jsme nemohli téměř nic. Já jsem na rozdíl od dědečka tíhl k technickým oborům. Nebylo mi ale umožněno vystudovat tento obor, jediné, čemu jsem se mohl věnovat, bylo zemědělství,“ uvedl vnuk Karel Engliš, který na pietní akt přijel z Prahy a s rodinou se občas setkává v dědečkově rodné obci. „Krásné na tom je, že ty nejčernější doby, kdy se jméno mého dědečka nemohlo nikde objevit, jsou už pryč,“ dodal Karel Engliš.

Po krátké pietní vzpomínce v místním kostele položili hosté kytice i k hrobce rodiny Englišovy na hrabyňském hřbitově a svou návštěvu Hrabyně ukončili v kulturním domě. „Lidičky, už musíme jet dál,“ loučil se krátce před polednem prezident, nasedl do limuzíny a se svým doprovodem vyrazil směrem k Ostravě.