Zatím výpravu tvoří šest odvážlivců. Každý odjinud. Vše má pod palcem již zmíněný iniciátor expedice Jan Vrtěl z Malých Heraltic. Zbytek týmu tvoří Vojta Wertich z Holasovic, Světlana Běčáková z Frýdlantu nad Ostravici, Martin Lampa z Příbora, Petra Klašková z Frýdku-Místku a Pavel z Pardubic.

Poslední jmenovaný se k výpravě přihlásil přes internet. Jinak se ovšem účastníci znají z různých akcí na horách nebo na vodě. Celkový seznam na letošní výjezd za mongolským dobrodružstvím se navíc stále dolaďuje. Jako dopravní prostředek bude totiž sloužit členům expedice devítimístná avia, kterou za tímto účelem Jan Vrtěl vloni zakoupil na inzerát. Pořád tedy ještě zbývá místo.

Dvacet tisíc kilometrů na cestě

K uskutečnění této výpravy inspirovala Jana Vrtěla zkušenost z roku 2010, kdy se účastnil obdobné výpravy do Mongolska. Tehdy tam sice přicestovali letecky, ale zážitek to nebyl o nic menší. Strávili dvacet dní na řece Delgermörön uprostřed sibiřské tajgy v divoké přírodě. Putovali v teréňáku v těžkých podmínkách až do pohraniční posádky, odkud už jediná cesta byla jen na koňském hřbetě, na koních k místu vyplutí strávili další dva dny. Po řece pak urazili 160 kilometrů, než narazili na první civilizaci, a to osadu o stovce obyvatel.

Mongolsko je krásná země.

„Tehdy už jsem věděl, že se do téhle země vrátím," vzpomíná Jan Vrtěl. Na cestu by se měli tito dobrodruzi vydat počátkem srpna a vrátit se koncem září. To znamená zhruba osm týdnů a kolem dvaceti tisíc uražených kilometrů. „Vydáme se napříč Ukrajinou a Kazachstánem do ruské časti pohoří Altaj, kde máme prvotní plán – sjezd řeky Shavly.

Odtamtud pojedeme do Mongolska, kde jižní cestou kolem pouště Gobi navštívíme hlavní město Ulánbátar, a dále na sever do města Moron, kde se spojíme s místním přítelem, který nám pomůže vyřídit patřičná povolení ke vstupu do pohraniční oblasti. Pak se vydáme na řeku Malý Jenisej. Poslední část výpravy poté bude směřovat k jezeru Bajkal a pohoří Sajany, odkud se vydáme na řeku Kitoj," popisuje v kostce plán cesty Jan Vrtěl.

Ačkoli to zní poeticky a jednoduše, organizace výpravy a samotná expedice závisí na detailech a skrývá mnohá úskalí. Začněme už jen tím, že je potřeba pro tuto akci speciálně upravit onu cestovní avii, tak aby zvládla jízdu v nadměrně složitém terénu. Rallye Dakar v menším podání. Výprava se navíc tentokrát rozděluje na dva týmy. „Budeme se skládat z vodácké a nevodácké části. Po dobu, kdy my budeme na řece, se nevodáci budou vydávat na treky, jinak ale budeme cestovat společně v autě," potvrzuje Jan Vrtěl.

Mongolsko je krásná země.

Nicméně ani avia nebude poté cestovatelům po ruce neustále. „Jelikož tam už cesty nejsou, jen těžko průchodná tajga, budeme využívat místních koní, které zdejší pastevci rádi pronajmou, protože tam turisti nejezdí a je to pro ně jedinečná možnost si něco přivydělat," osvětluje vedoucí expedice.

Beze zbraně uprostřed divočiny

Jednou z mnoha výjimečností celé expedice je i skutečnost, že se nejedná o žádné profesionální cestovatele či vodáky. Jde pouze o mladé lidi, které spojila touha po dobrodružství a poznání civilizací nedotčeného kusu naší planety. Sám Jan Vrtěl přitom ví, že expedice nebude procházka růžovou zahradou.

„Jste uprostřed divočiny s nejbližší pomocí vzdálenou dvě stě a víc kilometrů, v domovině medvědů, vlků či orlů skalních a beze zbraně je nebezpečná prakticky každá činnost," netají se rizikem každé podobné výpravy Jan Vrtěl, ale zároveň doplňuje, že každý risk má i své světlé a nezapomenutelné stránky: „Zajímavostí při výpravě v roce 2010 pro nás bylo například to, že v posledním obývaném místě na pohraniční posádce jsme byli první cizinci, kteří tam kdy přenocovali. A taky Delgermörön už pár lidí sice sjelo, ale v případě horního úseku u ruských hranic jsme byli teprve druzí na světě, kdo se po něm plavil."

Pro novou expedici zatím stále shání sponzory, ale možnost selhání vylučuje. „Začali jsme shánět sponzory, ale expedice je jistá, i kdybychom byli v hledání neúspěšní," dodává nakonec optimistickou tečku Jan Vrtěl.

Mongolsko je krásná země.