Svou pouť zahájili cestovatelé Tomáš Vícha, Jiří Zimola, Roman Kořistka, Ondřej Plaček a Pavel Dobřecký na Stříbrném jezeře v Opavě, odkud 8. srpna odjížděli. Před nimi byla 3251 kilometrů dlouhá cesta, která se měla podle plánu o dva týdny později završit opět u opavského jezera.

„Cesta nám od prvního dne hezky ubíhala," říká čtyřiatřicetiletý Jiří Zimola. „Začátek výpravy byl ve znamení horka, což jsme pocítili především v Polsku, kde se nám jejich kvalitní asfalt roztékal před očima. U benzinové pumpy jsme měli tu čest setkat se s polskými fotbalovými fanoušky, kteří už byli v dost podroušeném stavu.

Možná i proto na ně čekala skupinka asi padesáti policistů vyzbrojených mimo jiné brokovnicemi," popisuje divoký zážitek z Polska Zimola.

Počasí jako nepřítel

Po horkém počasí čekal na cestovatele drsný sever i se svým nevyzpytatelným klimatem. „Celé dny se jelo a spalo v mokrých věcech," popisuje podmínky cestovatelů Roman Kořistka z Holasovic. Večerní odpočinek měl tedy vždy jasný program, a to sušení prádla nad ohněm.

„Letos to bylo opravdu drsné. Byly situace, kdy k nám byl osud snad až příliš krutý, ale i tak jsme si užili dost legrace," vypráví Pavel Dobřecký, který patří k nejzkušenějším cestovatelům.

Naopak velmi rádi budou dobrodruzi z Opavska vzpomínat na řidiče ze severu Evropy. „Byli opravdu ohleduplní, netroubili a ani se nás nesnažili vytlačit z cesty. Vždy si ochotně počkali na přerušovanou čáru. Klidně za námi jeli i pět minut naprosto bez stresu," vypráví své zážitky Tomáš Vícha.

Sám může porovnávat chování řidičů, jelikož má za sebou výpravu do Chorvatska, kde jsou řidiči poněkud horkokrevnější.

Pohřebiště aut a muzeum lodi

Ačkoliv sami mladí cestovatelé přiznávali, že největším lákadlem pro ně byla severská příroda, nenechali si ujít také některá speciální místa.

„Navštívili jsme muzeum lodi Fram, která se účastnila polárních výprav a je jednou z nejbytelnějších na světě. Hodně nás zaujalo také švédské pohřebiště aut v Bastnas, kde nežijí lidé, nemají tam signál, ale jsou tam tisíce vraků aut," vzpomíná Tomáš Vícha, kterému státy na severu Evropy učarovaly svou atmosférou.

Ovšem nezapomenutelná nebyla pro odvážlivce z Opavska pouze atmosféra, ale například také cena perlivé vody. „Pro obyčejného Čecha tam bylo opravdu draho. Káva stála devadesát českých korun a láhev perlivé vody byla dražší než litr benzínu," dodává Tomáš Vícha.

Deštivá výprava do Norska je tedy u konce, ale v hlavách cestovatelů se už rodí další. „Mě osobně hodně láká Bosna či Albánie a také Dálný východ, ale asi si dám na rok pauzu," říká Pavel Dobřecký, pro kterého byla letošní expedice již sedmou v životě. „Pauzu si ordinuji už delší čas, ale vždy nakonec někam vyrazím. Konec konců už druhý rok se chystá expedice do Španělska."

Petr Večeřa