Studovala jste nějakou oděvní školu?

Nestudovala. Můj start byl úplně jiný, vystudovala jsem hotelnictví a turismus a dělala vše pro to, abych se stala letuškou. Z mého záměru ale sešlo ve chvíli, kdy mi lékaři řekli, že bych v letadle omdlela dřív, než by vzlétlo, což už bylo na vysoké a sen se mi tedy rozplynul.

Kde jste tedy získala všechny své znalosti o módě?

Shodou okolností jsem si při vysoké přivydělávala u letiště v OC Šestka, kde jsem v jednom obchodě s oděvy dělala prodejní asistentku, kde ale nebyla přímá obsluha. Jenže mne tak moc bavilo komunikovat se zákazníky, že jsem prodávala více než ostatní, to byl první impuls, kdy jsem si řekla, že půjdu jinudy. Následně jsem vyhrála konkurz do firmy Levi's na pozici zástupkyně manažerky.

Toto byly tedy úplné začátky, jak to postupovalo dále?

Z firmy Levi's jsem šla do Pietro Filipi, kde jsem zastávala funkci manažera. A mezitím jsem se vzdělávala, protože přijdete do bodu, kdy jsou vědomosti málo. Umíte obsluhovat, znáte typy postav, barevnou typologii, ale chce to něco víc… A v ten moment jsem narazila na Táňu Havlíčkovou a její metodu Octo Codes.

Octo Codes? Můžete přiblížit, o co se jedná?

V podstatě jde o spojení oblečení a vnitřního rozpoložení člověka, někdo tomu může říkat duše nebo vnitřní svět. Neoblékáme tedy jen vnější schránku. V návaznosti na to jsem se začala věnovat právě i více psychologii člověka.

Jak je to s typologií žen? Co přesně to znamená?

Gabriela Premusová nebere módu jako povrchní záležitost.Určitě jste si všimla, že jsou ženy, které se rády zdobí, přirozeně a už od malička. A pak jsou holky, které to nezajímá, raději lítají venku s kluky na hřišti. Toto nám zůstává celý život. Akorát okolnosti, které přicházejí do života, nás můžou nějakým způsobem změnit, zlomit, ale to samozřejmě není úplně dobře.

Mohla byste to více vysvětlit?

To znamená, že ty holčičky, které se nerady zdobí, mají například maminku, která je ale typická holka, má ráda růžovou, šperky… No a ta maminka chce svou dceru předělat k obrazu svému. A tady je kámen úrazu, protože tyto „rány“ si neseme pak celý život. Takže když pak přijde do obchodu žena a její slova znějí, že jde na svatbu a musí mít šaty, protože se to od ní očekává, tak my už dokážeme rozpoznat, že není něco v pořádku a nebude to úplně ono.

Taková zákaznice se pak v oblečení necítí dobře a bude se zbytečně trápit. Takže hledáme, co daná osobnost ženy ustojí. Vyzkoušíme kalhotový kostým, klidně nějakou nevýraznou barvu, popřípadě materiál, který běžně nenosí, například len. Jestliže si to nesedne, hledáme kompromis.

Kolik tedy existuje typů?

Je jich osm. Ale není to dogma. Neznamená to, že jsou všechny typy jasně dané, ale mají také společné rysy. Z typicky ženských je tam třeba typ romantický a elegantní, z těch obrácených sportovní, rebel nebo ležérní. Navíc se také každý typ jinak chová a ne vždy se všichni chtějí na veřejnosti více projevovat.

Takže by se dalo říct, že jdete opravdu do hloubky…

Ano, tímto mě móda začala daleko více bavit a zajímat. Není to povrchní záležitost, což si dost lidí myslí, když oblékáme jen vnější schránku. Ale pokud se to spojí s tím, kdo jste uvnitř, vznikne váš jedinečný otisk, styl. A toto „odemykání žen“ nás neskutečně baví. Ukazujeme jim cestu, po které když se vydají, naleznou samy sebe a my to můžeme sledovat, je to krása.

Vy sama jste navíc školitelkou.

Ano, školím prodejní procesy po Česku a na Slovensku u různých značek, jako jsou například Levi's, Nepapijri a podobně.

Vaše paní a slečny prodavačky procházejí také nějakým školením?

Určitě, zakládáme si na tom, aby to, co umím já, ovládal i můj tým, který potřebuji mít výborně připravený. Takže se školíme každý týden, ať už jde o produkty, nebo se opakují postavy a barvy, barevná typologie a právě i osobnostní typy, ty trénujeme hodně především v praxi, protože sednutím do lavice se to naučit nedá.

Gabriela Premusová pořádá také módní přehlídky, na kterých sama modely předvádí.Gabriela Premusová pořádá také módní přehlídky, na kterých sama modely předvádí.Autor: Region / Petr Widenka

Vaše prodejna La Gabriella v Ostrožné ulici bude slavit již čtyři roky. Jak vzpomínáte na své začátky?

Nebylo to jednoduché, ale to už tak bývá. Je těžké obstát ve světě, kde se jde po ceně. Protože dělám zákazníkům i šatníky, můžu po otevření skříně vidět, co si ve slevách jsou schopni nakoupit, to množství, staré věci ještě s visačkami, které neměli ani jednou na sobě… Hlavně, že to bylo ve slevě. Ale abych se vrátila k naší prodejně.

Jednou jsme šli s manželem po Ostrožné a on mi říkal, že to byla ulice plná života, vždy mi tvrdil, že bych si měla otevřít svůj vlastní obchod. Mně to připadalo jako hloupost, chtěla jsem vždy pracovat spíše pro někoho. Ale nakonec se to tak nějak semlelo, že jsme vše vymysleli a naplánovali, to jsem byla zrovna v osmém měsíci těhotenství a otevírali jsme, když bylo synovi šest měsíců. Bylo to vyloženě teď, nebo nikdy.

Zákazníci si k vám ale cestu našli.

Ano a jsem za to nesmírně ráda. První zákaznice mne tam potkávaly s miminkem u prsa, bylo to divoké, ale ta touha udělat Opavu krásnou ještě skrz oděv byla veliká. Děláme vše pro to, aby se u nás oblékl opravdu každý, takže nabízíme mnoho stylů. Neskutečně si vážím stálých zákaznic, které jsou se mnou od začátku.

Pořád chodí, navštěvují naše módní přehlídky, fandí nám. Tyto dámy si již samy udávají tvář svého oblečení. Největší odměnou pro mne je, když na své zákaznici vidím třeba dva, tři roky staré kousky z předešlých kolekcí. Ale stále nás objevují další, nebo jsou to samozřejmě zákaznice, které potřebují vypadat dobře na nějaké společenské události.

Jak jsou na tom Opavanky s oblékáním? Rozumí módě?

Gabriela Premusová nebere módu jako povrchní záležitost.Když to můžu srovnat s jinými městy, zeměmi, které jsem navštívila, tak si myslím, že jsou na tom opravdu dobře. Ale samozřejmě je ještě spousta lidí, kterým je to jedno, jedou třeba podle toho, co viděli v časopise, což není vyjádření osobního stylu. Sladí se podle posledních módních trendů, ale nesouzní to s nimi jako osobností.

Co byste tedy ženám poradila?

Základ je najít sám sebe. Je dobré si nejdříve třeba na levnějších kouscích vyzkoušet, v čem se cítíme dobře. Protože dělat si šatník z drahých kusů, které mají nějaký náboj a kvalitní materiál, nemá hned ze startu smysl. Po půl roce zjistíte, že to nejste ještě úplně vy a hledáte dál.

Z toho přirozeně vyplyne, že v šatníku budete mít menší počet oděvů, za toto budou kousky, které budete ale nosit rádi a které vám budou slušet. Nedá se říct, že je jen jedna jediná cesta ta správná, pro každý typ je samozřejmě jiná. Kdybych mluvila sama za sebe, mám za sebou obrovský přerod, nechci již naši planetu zatěžovat hmotou.

Jak vám s podnikáním pomáhá manžel?

Bez manžela by nebylo nic. Dělá vše, co nejde vidět. Od placení faktur po zařizování velkých akcí. Je to strašně moc práce. Módní přehlídky, které pořádáme, vyžadují velikou i několikaměsíční přípravu. Převáží nám také zboží mezi prodejnami v Opavě a v Ostravě, tam fungujeme už více než rok v Tyršově ulici. Zboží tedy nemáme na obou prodejnách stejné, neděláme globalizaci.

Teď jsme například zařadili novou značku běloruského módního návrháře a zde je samozřejmě clo, na takové věci já nemám buňky, tak to zařizuje manžel. Já se pak starám o výlohy, vizuál na prodejnách, figuríny, školení. Jsme tak nějak rozdělení, každý víme, jaké máme kompetence a funguje nám to. Sama bych to nezvládla ani bez dětí, natož rovnou se třemi.