Co motivuje některé lidi, aby se vrhali do předem prohraného boje s pověstnými polykači peněz?

Co se v mládí naučíš…

O své životní etapě gamblera vypráví malíř pokojů Petr Pospěch. Už je to za ním, ale vášeň ke hře ho přivedla v minulosti hned dvakrát až na samé dno. Poprvé ho zlákal hypnotický zvuk vyplácených mincí z „výherních“ automatů ještě na střední škole.

„Tenkrát jsem ještě netušil, že systém funguje tak, abych vždy něco chvílemi vyhrál, ale jen proto, abych měl motivaci do toho hned naházet dvojnásobek,“ svěřuje se Petr. Po ukončení gymnázia a úspěšném složení maturitní zkoušky dostal od rodiny za odměnu nějaké peníze, ale moc si jich neužil, jak sám říká:

„Hned večer se mi povedlo všechno utratit za hru. Bylo to kolem tří tisíc.“

Peníze ubývají a dluhy narůstají

Začátek své dráhy gamblera popisuje jako nezdravou touhu po vzrušení. „Časem už jsem věděl, že se nedá vyhrát. Ten adrenalin, který se mi při tom vyplavoval do krve, mě hnal dál. Myslím si, že něco podobného člověk pociťuje při ruské ruletě. V tomhle případě ovšem nečeká, jestli se vyvaruje kulky, ale jestli mu padne i třetí stejný symbol na automatu,“ přiznává.

Měsíce šly dál a Petr utrácel nejen své vlastní prostředky, ale začínal se i zadlužovat. Nejdříve u přátel a poté u rodiny. Až nakonec nezbyl nikdo, komu by nedlužil. Dalším krokem tedy byly různé zastavárny a bazary. Časem se Petr rozhlédl po svém domově a zjistil, že prakticky bydlí v holobytě.

„Vše šlo pryč. Elektronika, nábytek a většina šatníku. Zařízení bytu mi mizelo pod rukama. Vlastně mi zůstal jen gauč, elektrický vařič, magnetofon a pár kusů oblečení,“ vzpomíná nyní s těžkýmsrdcem.

Léčba znamená jen přestávku ve hře

Situace jej nakonec přesvědčila, že potřebuje pomoc. Přihlásil se tedy na léčení. Po jeho absolvování zůstal zpočátku bez problémů a vše nasvědčovalo tomu, že se situace obrací k lepšímu. Idyla ale netrvala dlouho. Na oslavě kamarádových narozenin, které se konaly v jedné opavské restauraci, moc pil a v nestřežené chvíli se proplížil k automatům, aby opět okusil ten pocit vzrušení ze hry.

Závislost byla zpět.

A s ní také obdobný scénář jako v prvním případě. „Jednu chvíli jsem dokonce na ulicích žebral,“ říká zamyšlený Petr a dodává: „Napadla mě dokonce i možnost sebevraždy, ale měl jsem strach ze smrti.“ Když už by to ale čekal nejméně, přišla záchrana.

Zachráněn novou láskou

Gambler se totiž zamiloval. „Jak jsem s Terezou začal chodit, vše se změnilo. Trávili jsme spolu veškerý volný čas a mě choutky na hraní ani nenapadly. Dnes jsme tři roky manželé a máme se skvěle,“ vypráví Petr a pokračuje:

„Máme dvouletou dceru a ta je pro mě teď mým smyslem života. Žebříček hodnot mi zkrátka překopala nová rodina. Taky už jsem tady nemusel být. Člověk, který do toho spadne, nepotřebuje ani tak dobré rady lidí, ale tu správnou motivaci, aby s tím seknul.“