Hledání předků se stále těší velké oblibě

První zastávkou na dlouhé cestě za poznáním se obvykle stává archiv. Ten opavský je třetí nejstarší a také třetí největší v České republice. První větší zájem o pátrání projevili lidé po roce osmdesát devět, kdy se archivy staly přístupné bez jakéhokoli omezení.

„Lidé se přesvědčili, že to nejsou žádná tajemná místa," uvedl vedoucí oddělení pro správu fondů a sbírek v Zemském archivu v Opavě (ZAO) Zdeněk Kravar.

Dalším důležitým mezníkem se stalo postupné zveřejňování matrik na internetu. „V Opavě se tak děje od roku 2010. K velkému zájmu rozhodně přispěl také televizní pořad, který se pátrání po předcích věnoval," dodal.

Abyste vůbec mohli s hledáním začít, je potřeba, abyste znali především spolehlivé datum, na kterém můžete pátrání stavět. Z časových důvodů si nemůžete v archivu jen tak najmout pracovníka, který by s vámi váš rodokmen sestavil. Nebudete-li si ale s něčím vědět rady, není žádný problém se jich na cokoli zeptat.

„Pokud chce žadatel ověřit konkrétní datum a místo narození, sňatku či úmrtí svého předka, podíváme se a zjistíme, ve které matrice má vlastně hledat. A hlavním problémem, když už se lidé dostanou dále do minulosti, je písmo, s jehož rozluštěním mu také naši zaměstnanci bezplatně pomohou," řekl Zdeněk Kravar.

Většina lidí má původ obyčejný

Každý, kdo se pustí do hledání předků, někde ve skrytu duše doufá, že ve svém rodokmenu narazí na modrou krev, kdo by také nechtěl mít v rodině barona nebo knížete. To se ale téměř nikdy nestává, neboť nejčastěji lidé pocházejí ze zcela obyčejných poměrů.

Potvrdil to i Zdeněk Kravar: „Naprostá většina z nás má svůj původ úplně obyčejný a třeba mí předkové byli z poddanského stavu, sedláci nebo domkaři. Ve svém hledání jsem došel až do roku 1650 a pátrání mě zavedlo jednak na Hlučínsko a na území dnešního Polska na Ratibořsko, odkud pochází rodina mé matky, a jednak na Vysočinu, kam sahají kořeny mého rodu v otcovské linii.

Další bádání mě přivedlo i do Čech do okolí hradu Rábí, kde mají kořeny zase předkové mé babičky z otcovy strany."

Abyste vůbec mohli začít s bádáním, musíte znát ověřené a spolehlivé datum, které se stane odrazovým můstkem v dalším pátrání. „Vstupní informace je to nejdůležitější. Je třeba si však uvědomit, že matriky jsou ve zpřístupňování údajů omezeny ze zákona.

Lhůty, kdy můžeme nějaký údaj zveřejnit na internetu, jsou sto let u narození a 75 pět v případě sňatků, takže třeba já bych o sobě v archivu informace ještě ani nenašel," sdělil Zdeněk Kravar.

Nejvíce dělá amatérským badatelům problémy písmo. V tomto případě se můžeme dočíst o napadení ženy medvědem v Hradci nad Moravicí. foto: Deník/Veronika Bernardová

Informace nenajdete jen v matrikách

Existují i další dokumenty, které vám mohou v pátrání pomoci. Druhou nejdůležitější archiválií hned po matrikách jsou takzvané pozemkové knihy, do kterých se zapisovaly převody nemovitého majetku či manželské smlouvy. Dalším významným pramenem jsou staré adresáře, které jsou třeba v Opavě dochovány od roku 1860.

Na základě informací z adresářů můžeme ve výsledcích sčítání lidu zjistit konkrétní data. Sčítání lidu probíhalo v Rakousku od konce padesátých let devatenáctého století vždy v desetiletých intervalech, naposledy v roce 1910. Další sčítání proběhlo v ČSR v roce 1921 a pak v roce 1930. Sčítací operáty z roku 1921 se nacházejí v ZAO, zatímco ty z roku 1930 jsou již centrálně uloženy v Národním archivu v Praze.

„Pokud třeba někdo hledá datum narození u někoho, o kom ví, že bydlel v Opavě, může je klidně zjistit. Podívá se do adresáře, kde přesně daná osoba bydlela, pak si bydliště najde v dokladech ze sčítání lidu a už může jednoduše zjistit, kdy se ten či onen konkrétní člověk narodil," poznamenal Zdeněk Kravar a dodal, že i sčítací operáty má archiv v plánu postupně digitalizovat a uveřejnit na internetu.

Adresáře jsou, stejně jako matriky a pozemkové knihy, na webu archivu již k dispozici.

Dalším vhodným dokumentem pro genealogické bádání může být tzv. Ahnenpass. Ten sloužil v době nacistické okupace k doložení nežidovského původu. Jsou v něm uvedeny veškeré údaje z matrik, které si žadatel nechal úředně zjistit.

„Kromě informací ze sčítání lidu nebo z pozemkových knih tak také mohou někomu v bádání pomoci, avšak Ahnenpassy nejsou v archivech evidovány, většinou by je musel mít někdo doma mezi podklady svých předků," pokračoval.

Bádání končí s třicetiletou válkou

Naprostá většina pátrání po předcích končí v období třicetileté války, neboť právě od té doby se většinou dochovaly nejstarší matriky a dokumenty.

„Pokud vám někdo řekne, že vyhledal svůj původ až do doby husitství, tak s největší pravděpodobností to nebude pravda. Nejstarší matrika v České republice je z Jáchymova, a to oddací z roku 1531 a křestní z roku 1546. V našem archivu je nejstarší dochovaná matrika farnosti Razová z okresu Bruntál, která začíná rokem 1571," vysvětlil Zdeněk Kravar.

Pokud faru postihl třeba požár nebo byla matrika zničena jinak, musí se lidé spolehnout na opisy. Olomoucká diecéze, od roku 1777 arcidiecéze, která pokrývá většinu území, pro které je ZAO kompetentní, je vedla od roku 1688, avšak nejsou dochovány v úplnosti.

Po třicetileté válce byly vedeny pouze katolické matriky. Teprve s tolerančním patentem z roku 1781 si začali psát ty své také evangelíci a židé. Pokud má ale někdo v rodině židovského předka, musí hledat v Národním archivu v Praze, protože tam jsou jejich matriky centrálně uloženy pro území celé České republiky.

V Československu převzal stát vedení matrik až v roce 1949. Výjimku tvoří Hlučínsko. To totiž patřilo do roku 1920 k Německu a stát tam vedení matrik převzal už v roce 1874. Podoba pruských státních matrik je docela jednoduchá. Pro každý rok byla vydávána jedna kniha a jsou v ní jinak strukturované informace než v těch církevních.

Čarodějnice žily ve Velkých Heralticích

Při svém hledání narazil Zdeněk Kravar na řadu zajímavostí. Jednou z nich byl také případ čarodějnictví, který se objevil ve Velkých Heralticích v letech 1735 až 1737.

„I přesto, že už se jednalo o relativně osvícenou dobu, bylo zde zjištěno několik případů takzvané posmrtné magie. Šlo o to, že některé zesnulé ženy údajně škodily i poté, co zemřely. Byly proto vykopány ze svých hrobů, spáleny a jejich popel rozprášen přehozením přes hřbitovní zeď na neposvěcenou půdu.

V matrikách lze například najít i jeden z nejstarších příkladů narození čtyřčat v našem regionu, v roce 1691 v Pusté Polomi.

Jsou zde zaznamenána i neštěstí, kdy v obci Moravice v roce 1695 otec zavraždil své dvě děti a poté se oběsil. Dítka byla normálně pochována, otec byl pohřben v lese, mimo areál hřbitova," poznamenal. Kuriózní je také případ z Hradce nad Moravicí, který se udál v roce 1862. Kníže Lichnovský tam tehdy choval medvědy a jedna z žen, která je krmila, zemřela právě na následky napadení jednoho z nich.

Je to časově velmi náročný koníček

Amatérský badatel Vít Ožana se pátrání po svých předcích věnuje už sedm let. Hledání jej zavedlo také do opavského archivu.

„Po večerech jsem si prohlížel dostupné materiály na internetu, občas jsem si vzal volno a zajel si do okresního archivu do Karviné nebo do zemského do Opavy, kde jsem si nafotil materiály, které jsem potřeboval a ještě nebyly online," popsal. Podle něj jde o jeden z nejlevnějších koníčků, ale zato časově nejnáročnějších.

„Trvá několik měsíců až let, než se člověk naučí alespoň základy, třeba čtení kurentu a nejčastější německé a později latinské pojmy. Měl jsem navíc obrovské štěstí, protože můj rod se za několik set let pohnul jen asi o deset kilometrů. Můj nejstarší doložený předek se ženil v roce 1686 a předpokládám, že se narodil někdy kolem roku 1665. V mém rodě byli převážně zemědělci, čeledíni a později horníci, například můj pradědeček byl důlní střelmistr," uvedl Vít Ožana.

V současné době odsunul bádání po předcích na vedlejší kolej a v rámci projektu pro zachování jmen ze hřbitovních náhrobků se věnuje jejich focení.

Veronika Bernardová