Cesta do Bolatic

Ve věku osmnácti let nastoupil do cisterciáckého kláštera ve Velehradě. Tam byl také 19. května 1657 vysvěcen na kněze a složil řeholní slib. Hirschmentzel vynikal nejen horlivou vírou a dobrými výsledky ve škole, ale zajímal se o přírodu, stavitelství, místopis a historii. Pro tyto vlastnosti byl vybrán, aby se stal správcem klášterního majetku (hospodářství s polnostmi a lesy) včetně zámku v Bolaticích nedaleko Opavy.

Stalo se tak nedlouho po třicetileté válce, kdy v Bolaticích podstatně ubylo obyvatel a klášterní hospodářství bylo ve špatném stavu. Hirschmentzel byl jmenován proboštem, což býval v té době představený, který odpovídal za oblast materiální a majetkovou. Byl ale také duchovním správcem farnosti.

Jeho druhým úkolem totiž bylo zlepšit pokleslou mravní a náboženskou úroveň místních obyvatel. Působil také jako rekatolizační činitel. Hirschmentzlovi tedy připadl jako správci velmi těžký úkol, aby pozvedl hospodaření a podstatně zvýšil výnosy polí. Což se mu skutečně podařilo.

V obci zůstal celých osmnáct let a v roce 1692 se s milovanými Bolaticemi rozloučil a zamířil zpět do velehradského kláštera.

Horlivý spisovatel

Bolatice ležely stranou mimo politické i náboženské dění ve Slezsku, takže Hirschmentzel měl dost času pro svůj hlavní koníček spisovatelství. Za svůj život napsal čtyřicet dva knih v uznávaných literárních jazycích latině a němčině. Pozoruhodné je především dílo Hádání sedláka s měšťanem o přednostech stavu.

Tato literární forma byla v Českém království velmi oblená a populární už od 14. století a Hirschmentzel, který měl v klášterní knihovně přístup ke starým českým dílům, zvolil tuto formu. Následovala latinská studie o české a polské historii s názvem Čtyřdílná historie Království českého, markrabství moravského a velehradského kláštera, a pak ještě soubor poněkud úsměvně frivolních příběhů, nebo spíše rozvedených anekdot, Feriae Christiano Bacchaneles.

Autor ale neměl velké štěstí, z celého souboru mu vyšly jen dvě knihy, a to ještě z mládí, tedy z doby předtím, než byl vysvěcen na kněze. V roce 1667 mu vyšel latinský spisek o životě a díle svatých věrozvěstů Cyrila a Metoděje a o starém Velehradu. V tomto dílku prokládá texty vlastními básněmi v dunivých hexametrech.

V témže roce vyšlo jeho postní kázání Rex dolorun. Ostatní díla zůstala jen v rukopisech, ale jak šla léta, některá z nich se prostě ztratila, zůstaly jen odkazy jiných autorů. Je velké štěstí, že se zachoval rukopis z roku 1698, který se nachází v Univerzitní knihovně v Olomouci. V něm sepsal různé příhody z Frýdku, ale i z pozdějšího pobytu v Olomouci či v Horním Slezsku.

Nejde tedy jen o to, co Hirschmentzel sám zažil, ale také co slyšel vyprávět od jiných. Máme před sebou soubor tragických, veselých nebo jinak zajímavých příhod, pověstí a zkazek, které dal jak jsme se už zmínili název Hádání sedláka s měšťanem o přednostech stavu.

Věrozvěsti a Slezsko

Historiografické práce jsou sice zajímavé, ale určené spíše k pobavení, postrádají odkazy či prameny. Hirschmentzel skutečně nebyl historik a zůstal v této oblasti nepoučeným. Rozhodně to není vědecké dílo, ale velmi zajímavý dokument doby. Během svého pobytu v Bolaticích se velmi intenzivně snažil o propagaci svatých Cyrila a Metoděje, přičinil se také o to, aby byl jejich svátek slaven také ve slezské části olomoucké diecéze.

Což pak bylo schváleno. Jediným českým rukopisem, který Hirchmentzel napsal, byl záznam o založení růžencového bratrstva v Bolaticích. Hirschmentzel zemřel ve Velehradě 19. února roku 1703.