Existují dva názorové tábory. Jeden by rád budovu s bohatou minulostí zachoval, aby ji mohly v budoucnu spatřit i další generace. Druhý chce zchátralý a neopravovaný objekt v rámci celkové rekonstrukce areálu v Hauerově ulici srovnat se zemí, aby se zde mohlo vystavět parkoviště pro veřejnost navštěvující univerzitní knihovnu.

Obě strany hájí své stanovisko, obě mají své argumenty a obě mají rovněž své vůdčí osobnosti. O záchranu pavilonu se nejvíce zasazoval náměstek opavského primátora Dalibor Halátek (nestr.), za parkoviště poté nejhorlivěji brojil kvestor Slezské univerzity Jaroslav Kania. To ovšem neznamená, že by proti sobě stály město a vysoká škola. Jednalo se spíše o spor na osobní úrovni.

Opavská radnice již v loňském roce bezplatně převedla pozemky, které jí patřily a kde budova stojí, univerzitě. Podmíněno to bylo právě vybudováním parkoviště. Dalibor Halátek měl ale podle svých slov takovou představu, že se stavba uskuteční po obvodu a samotný pavilon zůstane jako dominanta.

„Je nutné mít trošinku fantazie při návštěvě, aby si člověk mohl představit, že by to mohla být ozdoba dvora za univerzitou. Třeba by to mohlo být i jakési improvizované jeviště pro záměr univerzity k výstavbě divadelního sálku v budově na Hauerově ulici," vysvětluje Halátek. Nicméně univerzita prý začala mít zájem o jedno parkovací místo navíc a k tomu je zapotřebí vybourat i několik metrů z budovy.

To ale v praxi znamená likvidaci celého bývalého pavilonu Slezského spolku pro chov ryb. Náměstek Halátek se pokusil chytit posledního stébla. Na ministerstvo byla zaslána žádost, aby byl objekt prohlášen památkou. Jenže odpověď byla záporná. „Jsem přesvědčen o tom, že demolicí této budovy město přijde o cennou část svého architektonického dědictví i paměti na bohatý spolkový život na počátku 20. století," komentuje nastalou situaci Dalibor Halátek.

Parkovišti tedy v současnosti již nestojí nic v cestě. „Ministerstvo se vyjádřilo jasně, že budova není kulturní památkou, takže já nevidím žádný důvod, proč by se nemohlo stavět," říká Jaroslav Kania. Podle podmínek, za kterých univerzita pozemky od města dostala, musí být stavba realizována do pěti let. Nyní se vypracovávají investiční plány a další související dokumentace.

Na závěr si kvestor neodpustil ještě trochu rýpnout do svého oponenta v celé věci. „Pamatuji si zcela jasně, když sám Dalibor Halátek před dvanácti lety sám uznal, že se o kulturní památku vůbec nejedná," konstatuje.

Historie spolku a pavilonu

Slezský spolek pro chov ryb byl založen v roce 1879 a jeho prvním předsedou byl Wilhelm Adametz. Účast ve spolku byla prestižní záležitostí a členy byla řada významných osobností své doby. Klíčovou aktivitou byl chov rybí návnady soustředěný v České Vsi u Jeseníku a právě v Opavě.

Výstavba zdejší chovné stanice se připravovala někdy kolem roku 1897, ale teprve roku 1903 zemská pokladna vyplatila spolku 300 korun podpory na nákup pozemku. Konečné schválení projektu poté přišlo na řadu roku 1907.

Samotný spolek se udržel mezi nejdéle fungujícími organizacemi podobného typu až do pozdních let 20. století. Kupodivu se zachovala i samotná stanice. Přes to, že se její architektonický vzhled poněkud obměnil poté, kdy se zde instalovala plechová vrata a budova sloužila nějakou dobu jako garáž, zůstala pozoruhodnou a netradiční stavbou.

Zdroj: Pavel Šopák