Arboretum vzniklo na místě starého zámeckého parku. Majitel novodvorského panství Quido Riedl vytvořil začátkem minulého století na ploše necelých dvou hektarů přírodně-krajinářský park, který nechal osázet zhruba pěti sty druhy a kultivary domácích a cizokrajných dřevin.

V roce 1928 přenechal park se sbírkou dceři Alžbětě a jejímu manželovi Waltheru Schubertovi, kteří se o něj v základní rovině starali až do konce války, ale zájem o další rozvoj sbírek neměli.

V poválečném období areál vystřídal řadu neodborných správců, kteří nechali park zpustnout. Obrat přinesl až rok 1958, kdy ho získalo Slezské zemské muzeum. Pod jeho správou vzniklo arboretum, po obnově už zpřístupněné návštěvníkům.

V letech 1967 až 1970 došlo k výstavbě rozsáhlého skleníkového areálu s expozicí subtropických a tropických rostlin, která návštěvníky těšila třicet let. Teď už z nich zbyla jen část jednoho pěstebního skleníku jako menší skleníková expozice se sbírkou tropických a subtropických rostlin.

ZCHÁTRALÝ STARÝ ZÁMEK USTOUPIL NOVÉMU

Původní zámek byl v čele hospodářského dvora postaven už před rokem 1836 a vedla k němu cesta se stromovou alejí. Menší empírová stavba sloužila později jako dům správce s byty. Měla čtvercové nádvoří a z dlouhého přízemního křídla vystupoval ve střední části jednopatrový rizalit, zakončený trojúhelníkovitým štítem.

Postupem let a hlavně po stavbě nového zámečku byl starý objekt opuštěný a zchátralý, zachovala se jen západní a jižní část hospodářských budov a už zmíněná alej. Nový zámek byl postaven v těsné blízkosti starého po roce 1862 baronem Antonínem Luftem v pseudorenesančním slohu.

Jde o jednopatrovou budovu ve tvaru obdélníku se třemi nárožními rizality, z nichž východní přechází ve dvoupatrovou věž a z jižního vybíhá patrový arkýř. V něm bydlel mezi lety 1906 až 1928 už vzpomenutý zakladatel parku Quido Riedl.

V roce 1945 byl zámek zkonfiskován a do roku 1948 v něm sídlila ostravská Charita. V letech 1952 až 1954 se změnil ve strojní a traktorovou stanici a pak byl využíván jako sídlo MNV. Po roce 1958 se stal správní budovou nově zřízeného arboreta a v letech 1964 a 1965 prošel nutnou rozsáhlou rekonstrukcí.

RYBNÍK MUSEL ČEKAT NA SVŮJ VÝZNAM DELŠÍ DOBU

Umělým vyhloubením vznikl v nejnižší části areálu neudržovaný rybník, který dostal smysl až po roce 1905. Další roky mu nic dobrého nepřinesly a současnou podobu má zhruba od roku 1960. V letech 1976 až 1985 na něm byly zkoušeny vodní rostliny, v jeho vodě plavaly ryby a na hladině bílé i černé labutě.

Ke kompletní rekonstrukci celého rybníka, včetně odbahnění, došlo v letech 1997 a 1998. Hlavním zdrojem užitkové vody pro rybník se stal přiváděč z údolní nádrže potoka Velké.