Původní neorenesanční budova byla určena pro Muzeum císaře Františka Josefa pro umění a řemeslo, založené roku 1882 z podnětu Obchodní a živnostenské komory, která její stavbu zaplatila. Pozemek k tomuto účelu věnoval kníže Lichtejnštejn.

Tvaroslovně vychází z pozdní renesance a postavena byla v letech 1893 až 1895 v městském parku podle návrhu vídeňských architektů Johanna Scheiringera a Franze Kachlera na téměř čtvercovém půdorysu. Sousoší Pegasů na střeše a plastiku Genia na kupoli vytvořil rovněž vídeňský sochař Theodor Friedel.

Výzdobu průčelí tvoří alegorické postavy zastupující malířství, sochařství a architektury od vídeňského sochaře Karla Schwerzeka.

MUZEUM STAGNOVALO A NA EXPOZICE PADAL PRACH

Osvobozovací boje na jaře 1945 budovu při bombardování vážně poškodily a rekonstrukce trvala deset let. Objekt měl modernisticky vyřešený interiér respektující opláštění i původní dispozici. První poválečnou expozici, zaměřenou na soudobý trend současné prezentace Slezska, si v něm návštěvníci mohli prohlédnout v roce 1955.

Druhá expozice s názvem Vývoj přírody a společnosti v Severomoravském kraji byla veřejnosti otevřena v roce 1981. Kromě přírodovědné náplně se týkala i společenských věd, které byly prezentovány v samostatných celcích. V roce 1985 se historická výstavní budova dočkala zařazení mezi nemovité kulturní památky.

Ilustrační foto.

BUDOVA SE POTÝKALA S MNOHA PROBLÉMY

Brzy po zpřístupnění zmíněných expozic však musel být objekt pro technicky náročnou výstavbu kopule směrem do ulice uzavřen. Po dokončení byla část bývalého Lichtenštejnského sálu, opticky otevřeného do kopule, reinstalovaná.

V části směřující do parku se do konce roku 1989 zabydlela kabina nákladního vozu Tatra a centrum pro edukaci. Uzavřen byl i průchod mezi výstavními sály přes spojovací krček vedený skrz boční schodiště. Budova v té době byla už ve špatném technickém stavu, volala po generální rekonstrukci a také jejímu expozičnímu využití chyběla invence.

Jinými slovy, nutnost komplexního řešení historické výstavní budovy byla důsledkem špatného fyzického stavu a dlouholeté absence koncepčního expozičního využití.

Zrekonstruovaná budova s novou expozicí Slezsko byla veřejnosti zpřístupněna v květnu roku 2012 a další rok získala za zdařilou rekonstrukci cenu Ministerstva kultury. Po dřívější ponurosti, vyvolané celkovou ošuntělostí a tmavými barvami, v ní není ani stopa.