Kariéra vojáka

Narodil se 13. května 1887 v Hostovlicích u Kutné Hory v rodině zemědělce. Ve škole dobře prospíval a rodiče mu schválili studium na obchodní akademii v Praze. Po jejím ukončení začal pracovat jako bankovní úředník v pobočce Živnostenské banky v Terstu. Byl přirozeně ctižádostivý v bance a později i v armádě, kde vykonával vojenskou prezenční službu.

Absolvoval školu pro důstojníky u vozatajské divize v Praze. Několikrát byl povýšen, v roce 1914 na poručíka. To už se přiblížila válka. V srpnu 1914 narukoval do armády a účastnil se bojů na ruské frontě. O dva roky později byl zajat a v srpnu 1917 se přihlásil do československých legií, které se tehdy v Rusku formovaly.

Sloužil u střeleckého pluku T. G. Masaryka, kde si počínal velmi rozhodně, takže již v říjnu 1917 získal hodnost nadporučíka pěchoty a byl poslán do Francie, kde se začlenil do tamních československých legií. Poté byl poslán na italskou frontu jako velitel střelecké roty. Zde se účastnil bojů proti rakousko-uherské armádě a za velitelské úspěchy byl povýšen na kapitána pěchoty. Zde se seznámil z legionářem Sergejem Ingrem. Bylo to přátelství na celý život.

Služba republice

V prosinci 1918 se Jan Satorie vrátil do Československa, účastnil se bojů proti maďarským jednotkám na východním Slovensku, získal hodnost majora a velel praporu. Za úspěchy v boji byl vyznamenán československým válečným křížem.

Počátkem ledna 1920 byl na vlastní žádost přijat jako důstojník pěchoty z povolání. Sloužil pak v různých funkcích a posádkách, například v Přerově, Košicích, Jihlavě nebo ve Valašském Meziříčí. V listopadu 1934 byl ustaven velitelem pluku v Opavě, a to se zvláštním úkolem. Vedle běžných povinností se podílel na průzkumu a vytyčování linií, na kterých měla být ve Slezsku postavena soustava pevností.

Historický snímek části soustavy československého opevnění na Hlučínsku. Mnichovská dohoda učinila v roce 1938 tento obranný val zbytečný.

Historický snímek části soustavy československého opevnění na Hlučínsku. Mnichovská dohoda učinila v roce 1938 tento obranný val zbytečný. foto:archiv Areálu československého opevnění v Darkovičkách

Usilovně spolupracoval na tom, aby byly betonové pevnosti dostavěny včas a také včas vybaveny výzbrojí. Podílel se na výcviku jednotek formovaného pevnostního vojska. V roce 1937 pak byl ustaven velitelem nového 4. hraničářského pluku, který při mobilizaci v roce 1938 ukázal vysokou bojovou připravenost. Navíc velmi dobře zasahoval proti německým ordnerům a Freikorpsu.

Odboj a věznění

V souvislosti s Mnichovskou dohodou, kdy bylo pohraničí odstoupeno Německu i s pevnostmi, byl Jan Satorie převelen k 8. pluku v Hranicích na Moravě. Divizní generál Sergej Ingr připravil jeho odchod do Velké Británie, ale kurýr záležitost spletl a předal omylem podklady důstojníkovi stejného jména a hodnosti, ale také plukovníka a bývalého legionáře. Byla to náhoda.

Po obsazení celého Československa odešel Jan Satorie do Prahy a okamžitě se zapojil do odboje ve skupině Obrana národa. V roce 1941 byl zatčen a vězněn na několika místech, například v Opavě a v Ratiboři. V roce 1943 byl z vězení propuštěn a pracoval v zemědělství. Opět se zapojil do odbojové činnosti. V květnu 1945 se aktivně účastnil bojů proti německým jednotkám.

Už 5. května 1945 byl opět povolán do aktivní vojenské služby a o půl roku později byl povýšen do hodnosti brigádního generála. Velel pak 8. rychlé divizi v Hranicích na Moravě, načež přišlo překvapení: byl náčelníkem hlavního štábu generálem Bohumilem Bočkem vyzván na nátlak komunistů k odchodu do výslužby. Údajně pro vysoký věk. V uniformě generála byl ještě součástí doprovodu prezidenta Edvarda Beneše při návštěvě Ostravy v roce 1947.

Odchod z armády nesl generál Satorie velmi těžce a 30. dubna 1949 zemřel. Je pohřben na hřbitově v Ostravě- -Zábřehu. V květnu 2007 byl podle něho pojmenován 157. záchranný prapor Armády ČR v Hlučíně, který ovšem dnes již neexistuje.