Město se může právem pochlubit svými sady, které patří k nejstarším v republice. Na výsadbě jejich okrasné zeleně se podílely místní šlechtické rody, bohatí měšťané, armáda, členové zemské vlády, poslanci, představitelé úřadů a další mecenáši.

Zajímavý zvyk, vzešlý buď z výnosu Marie Terezie nebo z tradice, vyzýval novomanžele, aby po svatbě zasadili v sadech dva stromy symbolizující jejich rodinný svazek. Jisté je, že díky němu vyrostly v opavských parcích stovky stromů.

Centrální souvislý prstenec městských parků postupně vznikal kolem historického jádra města. Část parku u Ptačího vrchu má pozůstatky novějších hradeb města z doby kolem 15. století, druhá linie hradeb vzala za své v průběhu 19. století.

Začátek 20. století přinesl pojmenování jednotlivých sadů v prstenci okolo historického jádra: Heiderichovy sady (nyní Dvořákovy sady), sady Císaře Josefa (nyní sady Svobody), Engelsbergovy sady (nyní Křížkovského sady), Schillerovy sady (nyní Smetanovy sady) a sady U muzea a Sněmovní sady (nyní Janáčkovy sady).

Jejich cesty získávaly postupně železné obruby a dláždění, vodotrysky, hydranty, litinové lavičky a kovové odpadové koše stejně jako porcelánové tabulky označující keře a stromy.

MĚSTO O SVÉ SADY DÁL PEČUJE

Zdařilé architektonické řešení představuje rozšíření prostoru Dvořákových sadů a vytvoření zákoutí kolem sochy básníka Petra Bezruče z roku 1967.

První léta nového tisíciletí byla ve znamení revitalizačních zásahů v celém prstenci kvůli špatnému zdravotnímu stavu přestárlých stromů. V letech 2002 až 2004 byly v sadech vysázeny nové stromy i keře a Ptačí vrch obsadila trojice obrovských ptáků od Kurta Gebauera. Rozhlížejí se po okolí a bývají častým cílem amatérských fotografů zvěčňujících s nimi své rodiny.

Dominantou Janáčkových sadů je Olbrichova fontána.

Práce na sázecím stroji Lino-type.
Zapomenutý svátek médií. I v našem regionu to byla vždy hodně pompézní akce