Nejstarší písemná zmínka o existenci lhoteckého mlýna je ve štítinském urbáři datovaná do roku 1460 a zapsán je rovněž v karolinském katastru z roku 1721 při statku hraběte Viléma Lichnovského z Voštic spolu s mlýnem ve Smolkově.

Během staletí měnil mlýn ve Lhotě často své majitele. Svatební smlouva z roku 1822 určila jako vlastníky Franze Hrnčíře s manželkou Mechtildou Annou a roku 1872 ho koupili manželé Anton a Marie Halfarovi a živnost v něm provozoval jejich zeť Petr Suchánek.

Největší rozvoj však mlýn zažil jako majetek rodiny Havlíčkovy, která ho koupila v roce 1894 a říkalo se mu Havlíčkův válcový mlýn. Vlastníci nechali v roce 1906 zbourat doškový mlýn i s pilou a na jeho místě postavili zděnou přízemní budovu.

V roce 1913 mlynář nahradil mlýnské kolo turbínou a zřídil v objektu elektrické osvětlení.

PODNIKAVÝ MLYNÁŘ BYL V OBCI VELICE VÝZNAMNOU OSOBNOSTÍ

V následujících letech už Jan Havlíček vlastnil a provozoval několik mlýnů a stal se největší mlynářskou firmou na Opavsku. Ve třicátých letech technologii mlýna dál modernizoval a provoz rozšířil o silo a čistírnu obilí.

V roce 1937 přešel podnik do rukou syna Ladislava a ten založil se svým švagrem, prokuristou Emanuelem Hradským, veřejnou obchodní společnost Havlíčkovy mlýny Hlučín, Havlíček a Hradský. Během německé okupace dostal mlýn německého správce a po válce prošel zestátněním a začleněním do Slezských mlýnů, n. p. Opava.

Poslední vylepšení technologie se dočkal počátkem šedesátých let minulého století a v dubnu 1987 vyhořel.

POŽÁR JEHO KOLO DEFINITIVNĚ ZASTAVIL

Mlýn pak dál sloužil už jen jako míchárna krmiv, beznadějně chátral, a dokonce působil jako skládka. Když areál koupila firma Merko cz, zahájila rekonstrukci zdevastovaného objektu a v roce 2011 vzniklo z původní mlýnské čistírny Muzeum U vodníka Slámy.

Díky tomu se v něm zájemci mohou důkladně seznámit se způsobem mletí obilí i s dřívějším způsobem života na venkově.

Název mlýna rozhodně není od věci, protože každý cti dbalý mlýn měl odjakživa svého vodníka a vodník Sláma, střežící vodní náhon, se v areálu rozhodně nenudí. Samota mu nehrozí, protože mlýn v současnosti slouží k soukromému podnikání a k zajímavým společenským činnostem.

Kromě stálé muzejní expozice o historii mlýna je v něm restaurace, penzion, minizoo pro děti a každoročně bývá místem mnoha návštěvnicky atraktivních akcí.