Úspěšná kariéra

Narodil se 22. května 1852 v Opavě, kde byl jeho otec státním zástupcem. Po studiu na místním německém gymnáziu nastoupil do kadetní školy a poté ve studiu pokračoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě. Stal se poručíkem.

V sedmdesátých letech 19. století absolvoval vysokou vojenskou školu ve Vídni.

Již v roce 1900 se stal generálem pěchoty, o pět let později už byl podmaršálkem. Působil jako velitel různých posádek v Budapešti a Györu, také v tehdejší rakouské Haliči, případně v Záhřebu, tedy v Chorvatsku. Později se stal generálním inspektorem důstojnických škol.

Studoval výzbroj a organizaci armády v Německu a ve Francii a poukazoval na zastaralou koncepci rakouské armády. Navrhoval její modernizaci. Poté byl jmenován nejvyšším vojenským velitelem v Sarajevu a současně se stal tajným císařským radou.

Ministr války

Následník trůnu František Ferdinand d´Este si Auffenbergových představ o reorganizaci rakousko-uherské armády velmi vážil, a právě z jeho popudu se stal v císařské vládě ministrem války. To bylo v roce 1911. Bezprostředně poté začal Auffenberg prosazovat radikální změny v armádě, především jiný systém obsazování velitelských míst bez ohledu na urozený původ, ale s důrazem ns znalosti a schopnosti.

Trval na modernizaci výzbroje armády a prosazoval účinnější způsoby vedení války. To samozřejmě nabourávalo zažitý systém organizace vojska. Zvláště návrhy na změny v personální oblasti byly v konzervativním Rakousko-Uhersku přijímány s nevolí, v Maďarsku dokonce s nepřátelstvím.

Navzdory tomu prosadil nový branný zákon (později odvolaný) a v plzeňské škodovce objednal výrobu nových moždířů ráže 305 milimetrů, ačkoliv ještě ve vládě neproběhlo schvalovací řízení. Po roce působení Auffenberga na postu ministra ho císař František Josef I. odvolal.

Velel armádě v Haliči

Když vypukla v roce 1914 válka, stal se Moritz Auffenberg velitelem rakouské čtvrté armády v Haliči. Po útoku Rusů na jeho útvary odpověděl s takovou dovedností, že v bitvě u Komarówa carské vojáky na hlavu porazil. Za toto vítězství mu později císař propůjčil právo používat predikát „svobodný pán z Komarówa".

V následující bitvě se dostala do potíží třetí armáda generála Brudermanna, načež Auffenbergovi nařídil náčelník generálního štábu Conrad von Hötzendorf, aby mu přispěchal na pomoc. Ten odmítal s tím, že ve frontě vznikne nebezpečná mezera, ale nakonec poslechl. Rusové u Rawy Russke zaútočili a rakouská armáda ustoupila až do Karpat za těžkých ztrát.

Konec monarchie

Hötzendorf, pověstný nereálnými návrhy grandiózních bitev bez ohledu na terén, počasí či možnosti armády, svedl vinu za prohranou bitvu na Auffenberga. Ten byl z velení čtvrté armády odvolán a postaven před válečný soud. Obhájil se a prokázal, že rozkazy náčelníka generálního štábu Hötzendorfa byly chybné.

V roce 1915 zatkli Auffenberga znovu. Měl údajně v době, kdy byl ministrem války, vyzradit svému příteli, že plzeňská firma Škoda dostane od státu velké vojenské zakázky, především na výrobu moždíře ráže 305 milimetrů. Přítel informace využil a koupil značné množství akcií této firmy.

Auffenberg se před válečným soudem opět obhájil, ale jako důstojník a šlechtic musel stanout i před čestným soudem. Tam neuspěl a jeho vojenská kariéra skončila.

Po válce se věnoval psaní memoárů, v roce 1921 napsal knihu Rakousko-uherská účast v první světové válce, o rok později dílo Vzestup a pád Rakousko-Uherska životopis. Zemřel ve Vídni 18. května 1928.