Na nárožní parcele stával starý přízemní objekt, který v roce 1902 koupil kavárník Emil Janík. Nechal ho strhnout a na jeho místě dal opavskou firmou vybudovat dvoupatrovou budovu v novorokokovém stylu.

V přízemí začal provozovat kavárnu Hedwigerhof, kterou za rok prodal F. Gebauerovi. Ten dokončil úpravu interiéru a kavárna patřila k nejlepším podnikům svého druhu ve městě. Ke stálým hostům patřil v letech 1920 až 1941 polní maršál Eduard, svobodný pán von Bőhm Ermolli.

„Scházel se tam s bývalými důstojníky rakousko–uherské armády, k nimž patřil například jankovický rodák, nadporučík František Foltys,“ říká tajemník magistrátu Tomáš Elis.

V 50. letech minulého století byla kavárna adaptovaná a přejmenována na Národní kavárnu. Pravděpodobně při této rekonstrukci byla do interiéru vestavěna dřevěná galerie. V souladu s hladkým parterem jsou patra zdobená bohatým štukovým dekorem a mohutnými nadokenními římsami.

Národní kavárnu navštěvovali běžní Opavané, ale svou atmosféru si i v daleko prostším vybavení udržela. Ve vstupní části lemovala stěny rozměrná akvária s pestrými rybkami a v sále kavárny měli návštěvníci na výběr mezi stolky ve střední části a boxy podél stěn.

Každý sobotní večer ožívala kavárna živou hudbou, na kterou návštěvníci tančili na malém parketu a občerstvovat se chodili k baru na galerii. Byla místem konání společenských akcí a dál představovala jedno z vyhlášených míst v Opavě.

Svému osudu přesto neušla. Jako mnoho jiných podobných zařízení nepřežila devadesátá léta minulého století a kavárenské zařízení vystřídala bílá technika. Opava přišla o jednu z významných společenských památek.

POKUS O ZNOVUOTEVŘENÍ NEVYŠEL

Po několika letech sice vznikla snaha o její resuscitaci, ale nepovedla se. Provozovatelka nedodala stavebnímu úřadu potřebné dokumenty, chybělo povolení hygieniků i hasičů a souhlas spoluvlastníků.

Provoz kavárny, zřejmě z obavy zvýšeného hluku, odmítli též obyvatelé bydlící v dalších patrech budovy. Opavští příznivci své oblíbené „Národky“ se však na návrat secesní kavárny do života města těšili marně.

Provozovatelka ji sice vzdor rozhodnutí o zastavení provozu na několik měsíců otevřela, ale nakonec to vzdala a její prostor dnes zůstává opuštěný.