Objekt totiž není v dobrém stavu a musí se buď opravit, nebo postavit nové kluziště. Pravděpodobnější je první možnost.

Opavský stadion patřil v době svého vzniku k tomu nejlepšímu, co bylo v rámci zázemí pro hokejisty a bruslaře k dispozici. Připomeňme si proto historii ledového hokejového stánku.

V místech bývalého městského příkopu pod hradbami, kde současný stadion stojí, se bruslilo už více než před sto lety. Od roku 1858 byl provoz na kluzišti organizován a o tři roky později měli bruslaři k dispozici také šatny. Chtěli ale víc. Umělý led.

První aktivity v tomto směru vyvinul Troppauer EV už v roce 1927, kdy se u kolegů z Vídně, kteří provozovali nejstarší umělý led ve střední Evropě, informoval na podmínky, za kterých je možno stadion vybudovat. V roce 1935 pak byla otázka výstavby tak daleko, že již začaly přípravné práce, nakonec se ovšem nesešel dostatek financí. K tomu ale došlo až po druhé světové válce.

Ve válkou zničeném městě to však nebylo snadné a záměru pomohla výstavba mrazíren, které stadionu dodávaly potřebný chlad. Původně se počítalo s tím, že by se mohlo na umělém ledě bruslit už v roce 1950, ale tento plán byl příliš smělý.

V roce 1949 byl ustaven přípravný výbor pro stavbu zimního stadionu za účasti zástupců závodních tělovýchovných jednot, Sokola, Stavoprojektu a mnoha dalších nadšenců, který měl přípravu stavby na starosti. Jak psal dobový tisk, na pomoc na stavbě se hlásily stovky lidí. Projektanti stadionu Josef Krischke a Josef Havlík vyčíslili kapacitu prozatímních tribun na pět tisíc diváků.

Pod střechu se vešlo osm tisíc diváků

Využita byla stávající budova šaten a veškerého zázemí, největším problémem se nakonec ukázalo sehnání 22 kilometrů trubek, potřebných pod základovou desku. Sehnat takové množství 
v poválečném hospodářství byl nesnadný úkol, ale povedlo se to a také díky dobrovolné pomoci mnoha podniků i jednotlivců mohl být v sobotu 20. listopadu 1954 zimní stadion slavnostně otevřen.

Tehdy ještě jako nekrytý, s tribunami ke stání okolo ledové plochy.

Lidé z Opavy ale chtěli stadion krytý. Práce proto i nadále pokračovaly. Instalace deseti mohutných ocelových nosníků národním podnikem Ocelostavby Brno, které tvořily základ střechy nad ledovou plochou i hledištěm, skončila na podzim roku 1956 a v následujícím roce došlo k zastřešení, a později i vyzdění a zasklení bočních stěn a kapacita kryté haly stoupla na osm tisíc diváků.

Novotou zářící „zimák" záviděla Opavě i Vídeň, která se v té době musela spokojit právě s tím jediným, třicet let starým otevřeným ledem, na který se Opavští dotazovali před válkou.

Článek 
z deníku Práce ze 4. ledna 1957 hlásal velkými písmeny, že Vídeň Opavě závidí krytou halu. Rakouský tým sehrál s tehdejším Tatranem přátelské utkáný a přestože odešel vysoko poražen, pěl na opavský stadion pochvalné ódy.

Deník citoval slova kapitána Rakušanů Waltera: „Nestačili jsme a dlouho stačit nebudeme. Máte dobré hokejisty a krásnou krytou halu, která bude patřit k nejmodernějším v Evropě. Věřte mi to, projezdil jsem s hokejem desítky krásných zimních stadionů. Vídeň se zatím nečím podobným nemůže pochlubit."

Celá stavba tribun, zázemí 
s hotelem a restaurací i dalšími potřebnými budovami byla dokončena až v roce 1961. (zdroj: HC Slezan Opava)

Přikláněli by se spíš k novému stadionu

Rekonstruovat, anebo postavit nový? V souvislostí s budoucností opavského zimního stadionu často kladená otázka. Osobnosti spojené se Slezanem Opava by byly spíše pro postavení nového hokejového stánku. Místní klub by si to podle nich zasloužil.

„Mně by se líbil nový stadion. Slezan má na to, aby v budoucnu hrál minimálně první ligu, a k tomu by potřeboval také slušnou halu, která by byla pohodlná pro hráče a také diváky," mínil obránce libereckých Bílých Tygrů Ondřej Vitásek, jenž je odchovancem opavského hokeje.

Na vážkách je bývalý střední útočník klubu Jindřich Sosna: „Viděl jsem vizualizaci rekonstrukce, kterou představil Alois Hadamzik, a přišla mi jako zdařilá. Na druhé straně nový stadion by znamenal i více prostoru."

K nové hale by se přikláněla i trenérská legenda Slezanu Kamil Konečný: „Myslím si, že by to byla vhodnější varianta. Otázka je, jestli ho vybudovat na místě toho současného, anebo třeba u koupaliště, jak se v minulosti uvažovalo."