Číslo 78 má na ulici dvouposchoďový nárožní dům se středovým rizalitem v trojosé boční fasádě s horizontální střechou, vyprojektovaný roku 1931 stavitelem Kernem. Objekt už představuje stylový činžovní dům moderního typu.

Těsně za křižovatkou Mařádkovy a Rybářské ulice byly po pravé straně směrem k pivovaru byly v roce 1896 otevřeny městské lázně. Měly zvláštní oddělení pro ženy a muže, prostor pro neplavce, plaveckou výuku a sprchové boxy.

K dispozici byl bazén 100 x 16 metrů, spojený s městským náhonem. Obliba lázní rychle stoupala a v roce 1905 je využilo už téměř 24 000 zájemců.

Jejich vybudování bylo důsledkem požáru bývalých mužských lázní v městském parku z konce roku 1895 a ty zanikly v roce 1932 po výstavbě městského koupaliště. Další lázně, tak zvané Císařské, se nacházely na Nákladní ulici zhruba v místech dnešního kojeneckého ústavu a jejich specialitou byly parní a vanové procedury.

Nákladní ulice má zajímavou architekturu

Pro Nákladní ulici jsou charakteristické dvoupatrové domy v souvislé řadové zástavbě s četnými přestavbami. Dům číslo 3 z roku 1905 upoutá zdobením nadokenních říms s rozeklaným volutovým nástavcem a okenními špaletami.

U domu číslo 15 zaujmou procházející rizality a dům číslo 31a má typicky tradiční pojetí. U domu číslo 33a je zase nápadná typická symetrie nárožních rizalitů vzhledem ke středu průčelí. Podobný vzhled má i dům číslo 43 z roku 1913. Stavitel Alois Geldner zdůraznil průčelí centrální osou a dopřál mu bohatou štukovou výzdobou s festonovými závěsy, jemně ztvárněné dveře i florální ornamenty.

U křižovatky s ulicí Ratibořskou byl v roce 1904 firmou K. Kern a K. Blum posavený dvojdům čísel 59 a 61. Tato budova z režného zdiva a s bočními rizality, jejíž architektura byla zdůrazněna nárožními a štítovými liniemi včetně kontrastního lemování okenních výklenků, byla sídlem proslulého hostince Černý orel.

Na ulici sídlily také firmy

Stavitel Kern je autorem dalšího domu na rohu Nákladní ulice a náměstí Osvoboditelů z roku 1904. Poměrně robustní stavba má empírové prvky, ale styl je výrazně secezující. Dodnes jsou obdivuhodné jeho decentní keramické obklady šedozelené barvy. Budova patřila manželce velkoobchodníka Emmě Habelové a byla ve své době velmi dobře zvládnutým požadavkem na luxusní bydlení.

Interiér se vyznačuje dveřmi s leptanou výtvarnou výplní skel a velkým schodištěm ve tvaru podkovy, jehož stáčené zábradlímá vytepávané listy. V prostoru za pivovarem měla po pravé straně až ke křižovatce s ulicí Pekařskou sídlo až do roku 1920 známá firma Jacob Quittner a synové, tkalcovna a továrna na zpracování látek.

Do druhé světové války pak v těchto místech byla tržnice, jejíž na svou dobu moderní budovu osvobozovací boje o město velmi těžce poškodily. Nákladní ulice byla spojena s Dolním náměstím i v minulosti průchodem, dnes zvaným Myší díra.

Do konce 19. století byla v těch místech na ulici jatka hlavně pro vepře a také největší opavská chemická a parní čistírna J. Sommera, velké zasilatelství F.J. Schrobera a rafinerie lihu Grauer a Pollak.

(zdroj: Náměstí a ulice města Opavy)