Budova v pozdně německém renesančním stylu byla na náměstí Republiky postavená v roce 1902 pro činnost v oblasti finančnictví. Na její stavbu vypsali radní před rokem 1900 architektonickou soutěž, ve které zvítězil návrh vídeňského architekta Friedricha Ohmanna.

Ten se však nedohodl s představiteli obce na dalších požadavcích, a radnice proto vypsala novou soutěž včetně dodání projektu. Vyhrál ji známý opavský architekt Karl Kern.

„Porovnání jeho projektu a Ohmannova návrhu prozrazuje nápadně shodné prvky, ale o krádež nápadu tenkrát asi nešlo. Domnívám se, že se oba architekti domluvili a Kern převzal z Ohmannova návrhu základní hmotné a dispoziční prvky," míní opavská památkářka Dana Kouřilová.

Tvůrce zůstává se svým dílem spojený, protože stavitel Kern budovu v podstatě nikdy docela neopustil. Jeho hlava, vypodobněná na konzole arkýře spořitelny v boční části fasády, dodnes shlíží na procházející i projíždějící po Čapkově ulici.

REKONSTRUKCE PROBÍHALA OD SKLEPA PO STŘECHU

Historickou budovu však tvrdě poškodil čas a objekt dokonale zchátral. Generální rekonstrukce této historicky cenné budovy proběhla v letech 2004 a 2005 a lví podíl na její obnově měl tehdejší ředitel opavské spořitelny Jindřich Pasker.

„Ctím historii a nedokázal jsem devastaci tak krásného opavského domu přenést přes srdce. S památkáři byla naštěstí dobrá spolupráce, při které jsme nacházeli vzájemné kompromisy," vzpomíná Jindřich Pasker na rekonstrukci budovy, jejímž majitelem byla už tehdy Česká spořitelna.

Podařilo se v ní umístit dva výtahy i klimatizaci, vybudovat nové trezorové zařízení a počítačovou síť. V interiéru bylo zřízeno pracoviště bez skříní na šanony, a pokud pracovníci potřebují klientské karty v písemné podobě, přivolají si na své poschodí rotomat, ve kterém jsou doklady umístěné.

„Jde o jeden z největších rotomatů v Evropě a jeho instalace si vyžádala zpevnění stěny," připomíná Jindřich Pasker. V budově se nachází též centrální pracoviště informatiků pro celou Českou spořitelnu.

DŮM JE ZACHOVANÝM OPAVSKÝM SKVOSTEM

Výsledek rekonstrukčních prací předčil očekávání a objekt dál zůstává v pozornosti nejenom památkářů, ale též architektů. Jeho interiér hýří záplavou původní štukové výzdoby a jednotlivá patra jsou vybavena židlemi a stolky, připomínajícími spíše kavárenskou atmosféru než strohé finanční prostředí.

V posledním patře bývala původně obřadní síň, která zůstala dodnes zachovaná včetně varhanních píšťal a monumentálního obrazu Paula Gebauera s názvem Běh života. Postavy, které jsou na něm zobrazené, vytvořil malíř podle lidí, kteří v Opavě kolem roku 1933 skutečně žili.

V rohové části fasády je plastika lichváře nebo obchodníka, to už dnes nikdo neví. Postavě zůstal u pasu měšec a konec války ji připravil o nataženou ruku. Nad ním je freska s koňským povozem, vlakovou soupravou a potápějící se plachetnicí znázorňující odcházející a nastupující století.