Vodní náhon Weisshuhnův kanál se vine necelé čtyři kilometry kolem místní části Žimrovice. Je dílem úspěšného podnikatele Carla Weisshuhna, který ho nechal v roce 1891 postavit jako zdroj elektřiny a vody pro svou továrnu na balicí papír i pro splavování dřeva k výrobě papíru.

Pokud bylo v náhonu dostatečné množství vody, dopravilo jím několik pracovníků do papírny až kolem dvou tisíc metrových polen nařezaných z kmenů poražených stromů podél Moravice. Říkalo se jim weisshuhnky. Zajímavé je, že dříví se touto cestou dostávalo do továrny až do roku 1966.

KANÁL JE STÁLE UDRŽOVANÝ A FUNKČNÍ

Unikátní dílo tvoří tři vodní tunely, dva akvadukty a po trase má několik přepadů regulujících výšku hladiny toku. Výjimečné je tím, že vede skalnatými kopci. Vodní tunel byl vyražen v čedičové skále vrcholku Kozí hřbet a nedaleko něj vznikl akvadukt.

Dokončení stavby zkomplikovala povodeň, která tunel zanesla bahnem a kamením, a zčásti ho též poškodila.


V současné době je tento dosud funkční vodní kanál udržovaný a chráněný jako technická památka. Současně je i významnou součástí naučné turistické stezky. Začíná papírenským splavem na Moravici, kde jsou vstupní česla a regulace výšky hladiny, pokračuje třemi svahovými tunely a dvěma akvadukty nad lesními cestami a končí u papírny.

Po trase je několik přepadů a tato část je veřejnosti stále přístupná.

INSPIRACI 
TOVÁRNÍK 
ZÍSKAL OD 
EDISONA

Carl Weisshuhn byl na svou dobu technicky velmi zdatná osobnost 19. století. Podnikal ve dřevě, v břidlici, provozoval pily, mlýny i lázně Jánské Koupele a podporoval stavbu železnic nebo silnic.

Při jedné z návštěv Ameriky se setkal s vynálezcem Alvou Edisonem, a ten ho inspiroval k využívání energie. Rozhodl se, že bude dřevo do své papírny plavit kanálem z řeky Moravice, ale 
u tehdejších odborníků se s pochopením nesetkal. Odbyli ho sdělením, že terén je pro takový záměr zcela nevhodný.

Carl Weisshuhn se však nevzdal. Když neuspěl u místních firem, které požadovaly za postavení díla závratné sumy, obrátil se na italskou firmu a její zaměstnanci kanál v hornatém prostředí postavit dokázali. Spád vodního proudu pohánělo devět Girardových turbín, které roku 1927 vystřídaly Francisovy turbíny.