Hromadné zásobování Hlučína z centrálních zdrojů umožňuje kružberská přehrada. Co by se ale dělo, kdyby došlo k nějaké havárii? Voda ze studní by pak měla cenu zlata. To přivedlo Jiřího Sonnka z Hlučína k realizaci jeho myšlenky o úpravě jedné studny právě pro případ nouze, ale i k odběru nechlorované vody pro přímé použití.

„Pokusným měřením vydatnosti jedné studny jsem zjistil, že je možno odebírat 30 litrů za minutu, což by stačilo k přežití pro cca 14 tisíc obyvatel,“ sdělil Sonnek, rodák, pamětník a badatel.

Studny jsou od okraje sídliště OKD vzdáleny zhruba jeden kilometr, cesta k nim se tak může stát krásnou procházkou či projížďkou na kole.

Voda vytéká ze studny hadicí pomocí gravitace. „Hadici jsem zakopal do země a zabudoval do dřevěné kapličky se svatým obrázkem,“ pokračoval a dodal, že dalším úkolem bude studnu vydenzifikovat.

A odkud se takové množství vody bere? „Naše oblast byla mělkým, třetihorním mořem, tehdy se vytvořily břidlicové sedimenty, které je možno v okolních lomech prozkoumat. Na tuto nepropustnou vrstvu opakovaně navršil severský ledovec množství písku. Jednou takovou písečnou dunu o mocnosti 30 metrů pokrývá les Borek,“ vysvětlila tisková mluvčí Hlučína Kristina Neničková s tím, že písek se chová jako kapilára, drží vodu mezi zrnky a nepropustná břidlice nepustí vodu do podloží.

Část vody pak z tohoto rezervoáru vyvěrá a tvoří prameny, které nejsou závislé na dešťových srážkách. „Tato písečná duna převyšuje okolní krajinu, voda z ní tedy vytéká do všech světových stran a tvoří prameny potoků Jasénka, Vařešinka, Juliánka, Bohuslavického potoka a Bečvy.

Druhá, lépe zachovalá studna, bude sloužit k prohlídce jako technická památka.