Světnice hospodyně vymetaly košťaty z nového březového proutí a nábytek byl čištěn od všeho zlého. Očista se týkala i těla, které bylo umýváno v potoce. Na Velký pátek byl v kostelích svěcen oheň a z ohořelých dřívek dělali lidé křížky, které nosili na pole k ochraně úrody. Kromě tradičních mazanců se pekly také makovníky a svěceníky, což bylo slané kynuté těsto se zapečeným uzeným masem a klobásami.

Pondělní velikonoční pomlázce se ve Slezsku říkalo „šmigrust“ a byla prováděna spletenými „kyčkami“. Největším svátkem v křesťanských náboženstvích je Velká noc, oslavující zmrtvýchvstání Ježíše Krista.

Z historie se dochovaly některé velikonoční symboly, dodržované do dneška. Patří k nim beránek, zajíček, vejce, pomlázka a vysévání obilí. Beránek je v křesťanské církvi vnímán jako symbol Božího beránka Krista. Zajíc je v bibli řazen mezi zvířata „maličká na zemi a moudřejší nad mudrce“ a symbolizuje hlavně skromnost nebo pokoru. Vejce bývalo zase symbolem plodnosti a jeho pestré omalování vzniklo v souvislosti s lidovou tvořivostí.

Pomlázka je zvykem vyšlehat mladá děvčata tatarem nebo proutkem. Nebyl symbolem trestu, ale přání, aby byla po celý rok zdravá, čiperná a veselá. Chlapci při pomlázce navštěvovali zpravidla rodiny, se kterými měli dobré vztahy a tím je utužovali. Vysévání obilí symbolizovalo začátek jarních zemědělských prací.

(jih)