Hrad Vikštejn, který se tyčí nad Podhradím, což je místní část města Vítkova, patřil kdysi k největším a nejmocnějším pevnostem Slezska. První zmínku o něm lze nalézt v zápisu z roku 1369, kdy byl Vítek ze Šostýna veden jako svědek manského soudu olomouckého biskupství.

Tyčí se na kopci vysokém 475 metrů nad mořem. Podle mohutnosti hradeb můžeme i dnes usuzovat, že to byl nedobytný hrad. Důvod pro jeho postavení byl prostý: chránil hranice opavského vévodství a důležitou obchodní stezku.

Staré pověsti

S existencí hradu je spojováno mnoho pověstí. Připomeňme dvě: Hradní pán Vítek z Kravař rád pořádal na Vikštejně rytířské turnaje, kterých se osobně účastnil. Při klání – údajně s Ješkem z Držkovic – se měl dopustit porušení pravidel.

Když byl sražen Ješkem k zemi, nechal se svými lidmi zvednout a svému soupeři zasadil nečekanou ránu, takže zvítězil. Ješek přísahal pomstu. Počkal, až Vítek odjede z hradu, navštívil jeho ženu Annu, kterou pak zabil a shodil z hradeb. Na znamení pak vtrhli do hradu Ješkovi lidé ukrytí v lese, a vyloupili ho.

Dále se ústně tradovalo, že když koncem 16. století získal Vikštejn Mikuláš Bravantský, postavil se on a jeho bratr Vilém do čela loupeživé bandy. Dokonce Janu Planknarovi, někdejšímu majiteli hradu, obloudil neteř Magdalenu, dědičku části panství. Mikuláš dokonce zabil fojta z Čermné. Byl zajat a přinucen ke slibu, že do začátku soudního procesu neopustí Prahu.

Uprchl pak do Polska i s Magdalenou Planknarovou. Ta pak byla zvláštním dopisem císaře Rudolfa II. v květnu 1600 označena za bezectnou a mrtvou. V podzemí Vikštejna měl být zakopán poklad získaný loupežemi. Někteří lidé tomu zřejmě věří dodnes, protože letos na jaře, kdy bývá hrad pustý, činila se tam horlivě čtveřice mladých mužů, kteří s minohledačkou pátrali v podzemních prostorách. Zřejmě po pokladu.

Věž postavená v jihovýchodní části hradu slouží jako rozhledna. Je z ní nádherný výhled na místní část města Vítkova zvanou Podhradí.
Foto: Deník / Boleslav Navrátil

Velká přestavba

Původní majitel hradu Vítek ze Šostýna byl také zakladatelem města Vítkov. Osudy kamenné dominanty kraje pak byly pestré. Když hrad držel Budivoj z Moravice, byl často u zemského soudu v Opavě žalován za neoprávněné odcizování majetku. Až soudu došla trpělivost a Budivoj byl v květnu 1464 jako zemský škůdce odsouzen ke ztrátě majetku a hrdla.

Když kolem roku 1525 získal statek a hrad do dědičného vlastnictví Jan Planknar, hrad byl obehnán zdí a střílnami. Na méně chráněné severní straně byl vykopán suchý hradní příkop a nad ním postaveny bašty. Původní gotická obytná část hradu byla stržena a nahrazena novou stavbou.

Po těchto úpravých, které trvaly přibližně deset let, se Vikštejn stal nedobytným. Přestože Jan Planknar prodal část svého panství již zmíněnému rodu Bravantských za dvaadvacet tisíc zlatých, žil nadále na Vikštejně, a po útěku Mikuláše Bravantského s Magdalenou Planknarovou do Polska se stal znovu majitelem celého panství.

Zemřel pravděpodobně v roce 1601. Majetek zrádné Magdaleny získal její bývalý muž Adam Oderský.

Ničení hradu

Třicetiletá válka dopadla tvrdě i na hrad Vikštejn. V roce 1639 byly jeho některé části pobořeny, vlastně měl být dle rozkazu generála Gonzagy vyhozen do povětří, aby se ho nezmocnili Švédové. Rozkaz ale nebyl důsledně splněn a hrad byl stále obyvatelný.

Nejstarší částí je nepravidelný ovál ohrazený plášťovou zdí. Byla zde nejméně čtyři podlaží a jižní konec jádra byl snad původně ukončen patrovým palácem. Na západě byl široký průjezd, kterým mohly na nádvoří projet i vozy. V hradu je rozsáhlé sklepení, které dotvrzuje, že zde mohly být i značné zásoby potravin a vůbec životních potřeb, aby pevnost odolala i déletrvajícímu náporu.

Na jižní straně bývala provozní budova se stájemi a velkou pekárnou, dále tam byly světnice a komory, v podkroví pak sýpka. V polovině 19. století odkoupil Vikštejn Emanuel Glaser, ale o třicet let později ho prodal hraběcímu rodu Razumovských. Ti ho vlastnili až do roku 1946. Zajímavé také je, že na jižní stráni hradního kopce bývaly v pozdním středověku zahrady a chmelnice.

Nicméně před můstkem přes hradní příkop visí upozornění o vstupu na vlastní nebezpečí. To ovšem nestačí, zdi a hradby historické stavby jsou – navzdory tomu, že byly po roce 1960 opraveny – ve velmi špatném stavu a hrozí nebezpečí zřícení nadzemních částí i sklepních stropů. A to je současný stav kdysi slavného hradu.