Tábor pro postižené se každoročně organizuje už od roku 1998 a pro děti, které tráví velkou většinu času doma s rodiči, tak konečně začnou opravdové prázdniny.

Například Jana Šromová, která je od malička na vozíku, přijela na tábor počtrnácté. „Tábor je pro mě i pro rodiče jedna z mála chvilek, kdy si od sebe vzájemně odpočineme. Já jsem na výletě s kamarády a novými lidmi a naši si zajedou na dovolenou, kde se o mě nemusí pořád starat," vypráví Jana.

Ráda se totiž opaluje a plave. Těchto činností si na táboře užije do sytosti. V hotelu je totiž krytý i venkovní bazén, takže je se současným ubytováním moc spokojená.

„Navíc je to tady úplně bezbariérové, proto můžu mít elektrický vozík a dostanu se na spoustu míst bez cizí pomoci," dodává Radim Weirich, který za námi dojel k bazénu, ve kterém s asistenty skotačí desítka dětí. Hotel totiž donedávna sloužil jako bydlení pro seniory, takže je budova i celé okolí bezbariérové.

Takové ubytování se nepodaří zajistit vždy, komplikovat dětem pobyt může i pouhých pár schodů nebo příliš úzké dveře.

O děti se na táboře starají absolventi nebo studenti Střední zdravotnické školy v Opavě a další dobrovolníci. „Baví nás to tady, děláme to každoročně dobrovolně, takže bez toho by to nešlo, ale dovolená to není," uvádí u oběda Vendula Adamcová.

„Třeba dnes jsme už hrozně unavené a to je teprve poledne. Ráno jsme byli na výletě na zámku a vozíky jsme do toho hrozného kopce musely vytlačit samy," doplňuje Vendulu kamarádka Nikola Heiderová. Takové dobrovolnictví je sice záslužné, ale není pro každého.

Občas se najdou tací, kteří si asistenci na táboře představují jinak a nechají se v průběhu raději nahradit. To jsou ale výjimky, a tábor si tak každý rok užívají jak děti, tak asistenti. Letos tábor sponzoruje klub Rotary, jehož cílem je právě podpoření etických standardů a humanitární pomoc.

Členové klubu se na děti přijedou podívat osobně a na táboře s nimi stráví nějaký čas.

Lucie Obrtelová

Anketa: Je podle vás Opava dostatečně bezbariérová?

.

(..pořadí zleva..)

Jana Šromová, 29 let, Štáblovice
„Do Opavy jezdím málo, ale když už, tak do nějakého supermarketu. Tam je to v pohodě, ale často chybí vozíky pro postižené. Ty se upevní před vozík, aby mamka nemusela tlačit mě a ještě k tomu nákupní vozík. Buď je jich málo, nebo jsou schované.

Radim Weirich, 28 let, Opava
„Rozhodně je to mnohem lepší než před patnácti lety, kdy byly chodníky v takovém stavu, že jsem musel jezdit po cestě. Trvalo to dlouho, ale dnes se můžu po Opavě pohybovat celkem bez větších problémů."

Michal Maške, 33 let, Prostějov
„Do Opavy jezdíme na návštěvu často vlakem. Nádraží je v pořádku, ale dveře do budovy by se mohly otevírat samy. Zdá se to jako maličkost, ale projet tudy na vozíku je docela komplikované."

Miloslav Gajdošík, 30 let, Prostějov,
„Překážky ve městě i na nádraží jsou drobnost oproti tomu, jak se k vozíčkářům staví České dráhy. Cestu vlakem musíme objednávat týdny dopředu a nakonec na nás zapomenou a plošinu pro vozík nepřichystají. Takhle už nám odjela spousta vlaků."