Vnuk legendárního Přemysla Otakara II. Mikuláš II., vévoda Václav I. a jeho žena Judita, Přemek I. se synem Arnoštem či syn Jiřího z Poděbrad a opavský kníže Viktorin.

Ti všichni, ale i další šlechtici a významné osobnosti historie mají sdílet místo posledního odpočinku opavské větve Přemyslovců, které se nachází pod kostelem svatého Ducha sousedícím s přilehlým minoritským klášterem. Krypta však byla zasypána, a to nejspíš po požáru svatostánku v roce 1790. Současní historikové už víceméně jen tuší, kde přesně se nachází.

„Problematikou krypty jsme se zabývali svého času v Národním památkovém ústavu, ale došli jsme k tomu, že netušíme, kde přesně by měla hrobka být. Byl by možný průzkum radarem, který by nalezl možné dutiny pod podlahou presbytáře kostela, nicméně jen tento průzkum by stál několik set tisíc. Archeologický průzkum by byl několikamilionový," říká náměstek opavského primátora a vystudovaný historik Dalibor Halátek.

Nalezení a případně zpřístupnění významné a neocenitelné památky naráží i na další překážky. „Minorité kostel používají a o nějakém průzkumu se moc nechtějí bavit, nicméně když by město vyčlenilo dostatek financí, bylo by to možné. Náklady by ale byly astronomické a navíc s nejistým výsledkem," vysvětluje Dalibor Halátek.

Co jsou zač opavští Přemyslovci?

Kdo vlastně byli opavští Přemyslovci? Nazývala se tak boční linie panovnického rodu, na jejímž počátku stál nemanželský syn Přemysla Otakara II. a Anežky z Kuenringu Mikuláš I., narozený kolem roku 1255. Nešlo o nějakého opomenutého levobočka. Přemyslovi se dokonce povedlo u papeže vymoci, že byl Mikuláš oficiálně uznán jeho synem. Nepovedlo se mu ale získat pro něj nárok na královskou korunu.

Ještě známější se stal poté Mikulášův potomek Mikuláš II., který figuroval na počátku 14. století jako významný diplomat ve službách Jana Lucemburského a posléze i Karla IV. Pro svůj přínos mu bylo roku 1338 věnováno do držby i ratibořské knížectví, které patřilo opavským Přemyslovcům až do vymření této rodové větve roku 1521 Valentinem Hrbatým.

Za tradicí pohřbívání opavských knížat a vévodů v podzemí minoritského kláštera, respektive přilehlém kostele svatého Ducha, stál zmiňovaný Mikuláš II.. Vznik kláštera se sice dle některých datuje rokem 1234, s jistotu ale podle samotných minoritů existoval až o tři roky později. Kostel byl poté údajně vybudován někdy před rokem 1289.

Klášter postupně nabýval na významu a od Vladislava II. dokonce dostal právo vařit pivo. Na jeho půdě se uzavíraly významné smlouvy i mírové dohody. Nebylo mu ale souzeno prožívat jen zlaté časy. Roku 1431 byl například poničen při velkém požáru města.

Pravděpodobně jeho zchátralost vedla o dalších jednadvacet let později opavského knížete Viléma k tomu, že se rozhodl nechat rodové pohřebiště být a nechal vytvořit novou pohřební kapli ve farním kostele Panny Marie.

Minoritům se klášter vrátil v restituci

Minorité se zmátořili zhruba až za století. Klášter i kostel postupně začal znovu získávat na slávě. Ani to ale opět nemělo dlouhého trvání. „Rozkvět kláštera byl narušen nástupem reformace, jeho prostory sloužily jednáním zemských sněmů i soudů a v poslední čtvrtině 16. století se stal dokonce trvale sídlem zemského soudu.

Třicetiletá válka se na kostele i klášteře rovněž podepsala, s opravami se začalo až roku 1636. Po padesáti letech, roku 1689, klášter vyhořel, přičemž se zřítila i gotická klenba v presbytáři kostela," dočteme se o historii tohoto místa na stránkách minoritského řádu. Dne 20. června roku 1790 poté přišel další a již zmíněný požár, který nejspíše zavinil zasypání přemyslovské hrobky.

Na počátku 19.století měl v části kláštera fungovat například i vojenský špitál. Areál byl pak stejně jako zbytek Opavy silně poškozen za války. Řeholníci byli o pár let později vyhnáni a v objektu fungoval kromě jiného archivní sklad. Klášter i kostel získal řád zpět až v restituci na počátku devadesátých let minulého století. Zda se někdy povede nalézt cestu k odkrytí a zpřístupnění krypty opavských Přemyslovců, odhalí až čas.

Jisté je, že zatím v podzemí kostela svatého Ducha stále čeká tento historický poklad na své objevení.