Existují příběhy, nad kterými se ustrne i srdce nejzatvrzelejších lidí. Tento k nim rozhodně patří. Bylo 20. prosince ráno, když v jednom z rodinných domků v Podhradí vypukl požár. V domě tou dobou byla jak Ingrid Podhradská, tak celá pětice jejích ratolestí.

Plameny však „naštěstí" zachvátily podkroví, zatímco rodina trávila čas v přízemí. Nikomu se tedy nic nestalo. Jak ukázalo následné vyšetřování, za vznikem požáru stála pravděpodobně technická závada na starším televizoru, který byl zapnutý. Podle Ingrid Podhradské byl však dům, co se elektřiny týká, ve zbědovaném stavu prakticky celý. Ona sama zde žila v pronájmu. Nemovitost patří osmačtyřicetiletému Ostravanovi, kterému oheň přinesl škodu 700 tisíc korun.

Během jediného dne se žena i se svými dětmi ocitla na ulici a nevěděla, co si počít dál. Pomoc se objevila v podobě sociální pracovnice z Vítkova, která okamžitě sehnala rodině bydlení v hotelu v Podhradí. Ingrid se sice s dětmi musela výrazně prostorově uskrovnit, ale důležité bylo, že alespoň nalezli střechu nad hlavou.

„Bydlíme teď v jedné malinké místnůstce, kde je letiště a dvě roztahovací křesla. Ale hlavní je, že jsme spolu," nestěžuje si Ingrid Podhradská. Hotel, nějaké spotřebiče a oblečení zaplatila z jednorázového desetitisícikorunového příspěvku, o který si musela požádat na úřadě. Pomohlo ale také okolí.

O ježíška děti nepřišly

Jak paní Ingrid popisuje, dobré srdce a soucit prokázali jak někteří jednotliví lidé, tak instituce. „Chtěla bych všem moc poděkovat. Hasičům, Červenému kříži, Globusu i lidem z Vítkova. Dali nám deky, oblečení i hračky pro děti a hodně nám pomohli," vzkazuje dojatá maminka.

Ačkoli rodina měla nakonec jen menší stromeček a štědrovečerní večeři si netradičně vychutnávala sedíc na malém prostoru na zemi na koberci, děti prý měly Štědrý den nakonec hezký. Jako jedny z mála věcí totiž oheň nestihl zničit dárky. „Ježíšek byl tentokrát předvídavý a schoval dárky u sousedů, takže při požáru neshořely," usmívá se sympatická žena.

První okamžiky po nešťastné události se podařilo rodině přežít relativně důstojně. Ale nyní stojí před otázkou, co bude dál.

Je jasné, že v jedné hotelové místnůstce nemůže šestičlenná rodina zůstat navěky. Potřebují sehnat bydlení jinde. A v tom je problém. Přes to, že zde měla Ingrid s dětmi žít již nějaké tři roky, trvalé bydliště zde neměla napsáno. To má stále v domovském Jindřichově Hradci, odkud se před lety odstěhovala do Havířova.

V novém městě však měla jedna z dcer zdravotní potíže související s dýcháním, a proto se rozhodli přestěhovat za čistým ovzduším na Vítkovsko. Bohužel, tím, že si Ingrid nenechala zapsat změnu trvalého bydliště, se tady nyní komplikuje získání nového bydlení.

„Ano, je to potíž. Není občankou Vítkova. Musí si nyní podat žádost a město pak rozhodne, jak postupovat. Je to sice byrokracie, ale nutná," vysvětluje starosta Vítkova Pavel Smolka. Zdůrazňuje však také, že se pokusí vyjít maximálně vstříc. Zatím je problém v tom, že město nemá pro podobně nutné případy k dispozici žádný byt. Aby se mohla rodina zabydlet v novém místě, je tak nutno ho nejprve nalézt. „Zatím je to takové nic moc. Čekáme, co bude a nebude," dodává Ingrid Podhradská.

Místní s ní cítí. „Určitě si zaslouží pomoc. A hlavně ty děti," potvrzuje například jeden z Vítkovanů David Kopal, který se osobně snaží ženě pomoci a přimlouvá se za ni na úřadech. Byl to právě on, který do naší redakce zatelefonoval a na těžkou situaci matky s pěti dětmi upozornil.

Žena, která bojuje

Psychickou odolnost, morální sílu a nezdolný optimismus bychom přitom mohli závidět Ingrid všichni. Matka dvou dcer a tří synů, z nichž nejstarší je jedenáctiletá dívka a nejmladší devítiměsíční chlapeček, přišla nedávno, jak jsme psali již výše, o dva prsty při nehodě na cirkulárce. Nyní přetrpěla zmíněný požár. Ale jde dál.

„Popravdě teď nevím, kam dřív skočit jestli na rehabilitace, nebo vyřizování po úřadech kvůli bydlení. Ale když se smějí děti, směju se i já. Máme to tak společně. Jsou šťastné, když se raduju, a smutné, když truchlím. A já mám to samé s nimi. I když mi není dobře, snažím se na ně usmívat, aby byly šťastné, a z nich to pak zase přechází na mě. Tohle byl hodně zlý rok. Ale věřím, že už se to musí zlomit a ta smůla skončí. Jak se říká: Člověk musí být optimista, i kdyby na chleba nebylo," uzavírá obdivuhodná a nezdolná maminka pěti dětí.

Snad této rodině nový rok přinese více štěstí než ten uplynulý. Vše by mohlo začít novým domovem. Případ budeme nadále sledovat.