Díky ní se anglické růže přivezené na raduňské zahrady ke konci devatenáctého století dnes zase rozrůstají podél hradební zdi.
Růžová zahrada vznikala v Raduni postupně. Na zámku hospodařily dvě sestry provdané do rodiny Blücherů. Obě měly zálibu v květinách a cestování. Z každé své cesty si vozily cizokrajné rostliny a postupně se zámecká zahrada proměňovala v rosárium.
„Když jsem v roce 1978 přišla na zámek, všimla jsem si zbytků skomírajících růží, pnoucích se po hradební zdi,“ líčí začátek snah o záchranu vzácných růží správkyně zámku Eva Kolářová.
„Od pamětníků jsme věděli, že tady měli moře keřových, stromkových a popínavých růží nejrůznějších barev.“ Snaha je zachránit ale byla marná. Když v roce 2000 začala kastelánka shánět květiny do nově zrekonstruované zahrady a oranžérie, dostala tip na zahradnictví pana Pchálka.
„Koupila jsem tam tolik sazenic, že jsem nebyla schopna je odnést.“ Zahradník se kastelánky zeptal, k čemu potřebuje tolik květin, a když se dozvěděl, že budou vysazeny na raduňském zámku, nezapomněl se zmínit, že jeho dědeček dostal kdysi od zámeckého zahradníka keřík růží.
„Když mě zavedl před obrovský keř obsypaný květy, téměř jsem oněměla,“ popisuje Eva Kolářová moment úžasu. „Hned jsme se domluvili, že je na podzim nařízkujeme a znovu vysadíme na zámku.“
Po několika marných pokusech se znovu nalezené panské růže opět u zdi a na zámecké terase ujaly, a těší oko nejednoho návštěvníka.
Radim Kotala
