„Začíná to Květnou nedělí, to se na památku Kristova vjezdu do Jeruzaléma světí kočičky,“ říká sestřička Terezie a dodává: „Na Velikonoce se připravujeme v celou postní dobu, ta začíná Popeleční středou a trvá čtyřicet dní,“ říkají sestřičky. „V tuto dobu máme žít více usebraněji, máme mít více ticha, více se modlit,“ vysvětluje dále sestřička s tím, že největším svátkem je pro lidi katolické víry Velikonoční neděle, tedy den Kristova vzkříšení.

Sama přiznává, že co se bohoslužeb v tomto období týká, je kostel vždy plný, a to včetně kůru. Obzvláště pak v Bílou sobotu. To je bohoslužba již dříve, a tudíž chodí i hodně rodičů s dětmi. Sobotě předchází Velký pátek. A proč se právě v tento den nejí maso? „Pan Ježíš nejedl, nepil a v tento den zemřel. My se v tento den z lásky a úcty k němu toho zříkáme. Na Velký pátek má být jednodenní nasycení, případně si můžeme dát dvakrát menší nasycení, třeba půl hrnku čaje,“ říká sestřička Terezie, jak u nich Velký pátek probíhá. Vzápětí dodává, že tuto povinnost nemají děti do sedmi let a lidé starší šedesáti let.

Od maminky vajíčko, od otce štamprli

A jak sestřičky vzpomínají na to, jak slavily Velikonoce za mlada? „Jako děti jsme na Smrtnou neděli chodily po vesnici a zpívaly. Říkalo se tomu Krásna,“ vzpomíná dnes již jednadevadesátiletá sestřička Kordulka a pokračuje: „Za to jsme dostávaly sušenky, bylo nám to vzácné. Kdysi za mého mládí to nebylo tak bohaté o to jsme ale měli větší radost, i z maličkostí,“ dodává sestřička Kordulka.

V rodině sestry Pavly měli na Velikonoce také veselo. „Schovávaly jsme se na půdu a kluky, kteří k nám chodili oblečení ve svátečním jsme z půdy polévaly vodou,“ vzpomíná sestřička Pavla se smíchem na rtech. Jinak ale děvčata končila pod studnou a chlapci od nich dostávali malované vajíčko jako symbol života. Třetí ze sestřiček, která je původem ze Slovenska, zmínila, že tam to bylo na Velikonoce vždy divoké. Kluci nás házeli do potoka. Rodiče samozřejmě dohlíželi, aby nám neublížili. Od maminky pak dostávali malované vejce a od tatínka štamprli,“ říká sestřička Terezie.

Děti jsou ochuzeny o skromné radosti

Sestřičky také zavzpomínaly na Velikonoce, které slavily spolu. „Když jsme byly na Chrastavě, pekly jsme pro děti vajíčka. Chodilo jich k nám na Velikonoční pondělí hodně. Musely jsme dokonce vyvěsit na vrata ceduli Až od osmi hodin,“ vzpomíná sestřička Kordulka. V závěru pak sestřička Terezie zmínila: „Když je člověk mladý, nic mu není za těžko. Dnešní děti jsou ochuzeny o skromné radosti.“

A jak bude zřejmě vypadat Velikonoční pondělí v klášteře? „Přijde tady pan doktor Čech – varhaník. Polije nás voňavkou a vyšlehá pomlázkou. To aby ruce pracovaly a nohy dobře běhaly,“ směje se sestřička Terezie.