Opavské potěšil také koncertem, při němž zahrál své staré, ale i novější písně. Deník byl u toho a Jaroslava Hutku i krátce vyzpovídal.
Neměli ani co jíst
Debata s Hanou Strašákovou začala vzpomínáním na události v srpnu 1968. „Celá Národní třída plakala, že vláda zradila,“ popsal Hutka své pocity z tehdejší doby v Praze. Okupaci se lidé bránili humorem. „Psali různé nápisy. Třeba Ivane, běž domů,“ popsal písničkář. Lidé se bránili napříč celou republikou. Přehazovali také směrovky měst, a tak tanky často bloudily. V lidech tehdy byla podle Hutky cítit jednota.
Dále vzpomenul rok 1969, který byl podle Hutky ještě rokem naděje, nicméně následující rok 1970 byl propadem do propasti. Pro něj i jeho rodinu to byl jeden z nejtěžších roků. Hutkovi a jeho první ženě Zoře se narodil syn Vavřinec. Hutka přiznal, že to byla doba, kdy jako rodina neměli co jíst, a příležitostí na vystupování také moc nebylo.
Nespočet výslechů
Státní tajná bezpečnost se o Hutku začala zajímat již v roce 1966, kdy zažil první výslech kvůli svým dlouhým vlasům. Od té doby už mu StB v podstatě nedala pokoj a neustále jej vyslýchala. „Trápil jsem ty policajty poezií, protože jsem si říkal, že oni jí nerozumí,“ řekl Hutka. Popsal také chvíle, kdy jej „tajní“ poprvé zavřeli na 48 hodin. Tehdy samozřejmě nevěděl, na jak dlouho to bude, dokonce prý přemýšlel i o tom, že jej už nepustí. Nicméně nic kloudného na něj neměli, a tak ho po dvou dnech nechali jít.
Hutka také zavzpomínal na svou emigraci v Nizozemsku a na to, jak se z Rozhlasu svobodná Evropa díky nesrozumitelné zprávě dozvěděl, že se v Praze v roce 1989 něco děje. Měl hned jasno. Do své rodné vlasti se musí vydat. „Později jsem se dozvěděl, že jsem byl vlastně prvním emigrantem, který tu železnou oponu převrátil,“ sdělil Hutka a publikum jej odměnilo potleskem.
Závěrem se Hutky Strašáková zeptala na naši demokracii. „Je třeba si zachovat křehkost demokracie, abychom si zachovali toleranci,“ odpověděl písničkář.
Hutka v samostatném koncertu následně pro Opavany zahrál své starší i novější písně. Lidé si s písničkářem s radostí pobrukovali a na závěr jej odměnili nadšeným potleskem. Zazněla třeba Náměšť nebo Havlíčku Havle. Poslední píseň je právě o spisovateli Karlu Havlíčku Borovském, nicméně tajná policie se při výsleších snažila o to, aby mu dokázala, že adoruje Václava Havla, nicméně marně.
close
info
Zdroj: Vendula Čermáková
zoom_in
Jaroslav Hutka v Opavě, srpen 2024.
Po revoluci se otevřel svět svobody
Letos si připomínáme 35 let od sametové revoluce. Jaké je její poselství?
Otevřel se nám svět svobody. Musíme ho využít plně, což není zase tak lehká záležitost, protože lidi v sobě tu ovci trošku mají, takže je to ta výzva, jak být svobodný.
Jak se vám líbí v Opavě?
Já mám Opavu rád, protože z Vršovic pochází moje dnešní žena, mám k ní vřelý vztah.
Kam podle vás směřuje naše demokracie?
Já doufám, že směřuje k tomu, aby zůstala demokracií. Vlády se střídají. Někdy jsou horší, někdy lepší. Nikdy jsme vlastně neměli úplně dobrou vládu, ale víceméně to funguje. Ta svoboda tady zůstává, lidi mají možnosti. Je i možnost kritiky. Bez kritiky by to fungovalo ještě hůř.
Myslíte si, že jsme se s komunistickou minulostí dokázali vyrovnat?
No ještě ne, ono to jde pomalu. Ten komunismus tady byl dlouho, prakticky už od roku 1945. Okupace v roce 1968 to jenom potvrdila. A předtím byl ten nacismus, prostě příliš dlouho se do toho kolektivního vědomí dostávalo to odcizení diktatury. S tím se vyrovnat, to je pro nás problém na generace. Ale myslím si, že se to daří. Pro mladou generaci už je svět otevřený, umí jazyky. Jiná věc je ta válka na Ukrajině, a tedy, že ten Rus zůstává vlastně pořád nebezpečný. To jsme chtěli zapomenout, ale je to tak. Naše Evropa je teď naopak sjednocená a nikdy jsme v Evropě nebyli v tak dobré politické situaci. V tak bezpečné. Takže vlastně si není na co stěžovat.
zdroje: https://www.pametnaroda.cz/cs/hutka-jaroslav-20160921-0
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jaroslav_Hutka
